Archiv 2003

TAKový bál 29.3.2003 : Rakousko-Uhersko

Naše účast byla mizivá, tak snad ledaže byste se chtěli podívat na plakát.

zpátky

Vejce se vdávalo 13.6.2003

Tralala, tralala, Vejce se nám vdávala... Tedy brali se Zuzka Valinová a Míla. Celá ta velká událost se přihodila 26/2tého června 2003 ve 26/2 hodin (ideální by bylo mít k dispozici 26 měsíců v roce, ale dělali co mohli:-)) v Chodovské Tvrzi. O tom, že "ty lidi" nemaj rozum, se nás z 26ky přišlo přesvědčit hned několik. Jmenovitě: celá Valinovic rodinka (překvapivě), Eda, Ida, Ada s Matějem, Polka, Karel s Dášou, Ušoun, Vojtek s Martinkou a moje maličkost. Na osobní žádost budoucích manželů se role oddávajícího ujal Petrof, a nutno přiznat, že se tohoto úřadu zhostil se ctí (obzvlášť ta část se zubama byla moc pěkná;-)).

"Svatební Afterparty" se odbývala na zahrádce restaurace "Na Ovčíně" v Praze Záběhlicích. Kromě většiny již výše jmenovaných se zde "zjevili" ještě: Daf, Štěpán, Erika a Petra Vlachová se Šamanem. Dostali jsme napít, najíst a nakonec došlo i na nějakou tu hudbu, i když s tou jsme to nikterak nepřeháněli. Na závěr mi nezbývá než popřát těm bláznům, aby jim to vydrželo atp.

zpátky

Vítání Léta 24.6.2003

Rok se sešel s rokem, a už je tu zase to "Léto". Ačkoli ani pražské Vojanovy sady neušly pohromě loňských záplav, nečekalo nás v úterý večer na Malé Straně rozorané bahnisko, ale krásně upravený park. Přesně tak, jak už jsme si za ty roky zvykli...

(Zbytek článku se nám ztratil v propadlišti www:-/)

zpátky

Vandr: Úterský potok a Slavkovský les 2.-7.8.2003

Tak zatím se nám daří konat čundr každý rok, sice silou vůle, ale přece. Tím bych chtěl Edě s Kachnou poděkovat za spoluúčast, protože jsou spolu se mnou jediní, kdo byl na všech čundrech (alespoň myslím). No ale po loňské minimální účasti se nám počet lidí na čundru začal opět zvětšovat, tak to snad příští rok bude lepší.

Sobota 2.8.03 (ušlá vzdálenost 16km):
Sraz na čundr byl v 8:45 na Hlavním nádraží. Bylo nás pět: já, Polka, Eda, Kachna a Štefan. A přišel nás vyprovodit Šimon, který měl vyhozené rameno. V 9:10 jsme odrazili Brněnským drakem od nástupiště a vyrazili do Plzně, odtud po přestupu do Pňovan a pak dalším vlakem do Trpíst. Po chvilce povalování na nádraží (a občerstvování) jsme se za celkem slušného dusna vydali ke kilometr vzdáleným Trpístům, kde jsme očekávali hospodu, ale byla zavřená. Tak jsme vyrazili dolů s kopce k Úterskému potoku (2km). Po cestě nás chytla půlhodinová přeháňka a to byl první a předposlední déšť, který jsme za celý čundr zažili. Když přestalo pršet, vydali jsme se proti proudu potoka po zelené směrem na Mydlovary (3,5km). Po cestě jsme našli krásný a vysoký jez, tak jsme ze sebe spláchli déšť a pot. Z Mydlovar to bylo přes kopec 1,5km do Šipína, kde jsme se připojili na naučnou stezku Šipín. Po vykochání se výhledem na soutok Úterského potoka a Hadovky jsme seběhli dolů k Dudákovskému mlýnu (0,5km), kde jsme se napojili na červenou značku. Mezitím začalo pršet, takže jsme další kontroly naučné stezky jen tak proběhli a zastavili jsme se až pod zříceninou hradu Gutštejn (2,5km), když přestalo pršet a vykouklo slunce. Vysápali jsme se na vrcholek kopce, kde jsme obdivovali hrad a já se Štefanem jsme podstoupili dvoukilometrovou zacházku k stánku s občerstvení na statku poblíž Daňkova. Pak jsme pokračovali dál po červené a hledali jsme místo k noclehu. To jsme našli až u Papírového mlýna po dalších 2,5km. Dali jsme si večeři, čaj a koupel a šli spát.

Neděle 3.8.03 (ušlá vzdálenost 18km):
Ráno jsme pokračovali dál po červené proti proudu Hadovky přes Machařovský mlýn, Strahov žst až k Balcarovu mlýnu (5,5km), kde jsme začali po žluté stoupat ku hradu Krasíkov (2,5km). Na hoře jsme hodnou chvíli obdivovali kostel se zbytky hradu a tak jsme chytali dech, protože to bylo strašně do kopce a v tom vedru..... Z kopce jsme pokračovali dál po žluté do vsi Krasíkov (1km), odkud jsme pokračovali dál po modré do Čelivi (2,5km) a pak po silnici do Dolních Polžic (1km), kde jsme si v místní pizzerii Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic (btw anglicky se to řekne Christopher the Bastard from After Spoons and Without Satellites) dopřáli stav přežranosti. K večeru jsme se pustili po silnici k Bezdružicím a pak přes Řešín (4km) po žluté k Lámanickému rybníku (1,5km), kde jsme si v lese našli jeden soukromý moc pěkný rybníček a u něj se uložili pod širák k spánku.

Pondělí 4.8.03 (ušlá vzdálenost 15,5km):
Po ranní koupeli jsme pokračovali po žluté do vsi Zahrádka (3km), pak po červené přes Nezdice do kláštera u Teplé (6km). Cestou jsme ochutnali jeden moc dobrý lesní minerální pramen. Po prohlídce části areálu kláštera a kostela jsme vyrazili po silnici do Teplé (2,5km), kde jsme našli celkem pohodovou hospodu, kde jsme se krmili tak dlouho, že nám ujel plánovaný vlak do Mariánských lázní, takže jsme museli pak trávit siestu na nádraží (1,5km) čekáním na další. V Mariánských lázních jsme použili místní tichou smrt (trolejbus) a vydali se na kolonádu, kde jsme si dali zmrzlinu, oplatky, prameny a zmrzlinu. Když večer opadly vedra, tak nastal čas jít dál. Pokračovali jsme po zelené k Parkhotelu (1,5km), pak po silnici proti proudu Třebízského potoka a když jsme u něj po kilometru našli regulační nádrž vhodnou ke koupání, bylo rozhodnuto. Našli jsme si vršíček kus od silnice, vytahali si klíšťata a šli spinkat.

Úterý 5.8.03 (ušlá vzdálenost 17km):
Ráno nás čekala hlavní část výstupu na Kladskou (5km), nejdříve po silnici a pak po žluté a zelené. Zároveň jsme tím vstoupili do ChKO Slavkovský les. Na Kladské jsme si dali spoustu pití a polévku a pak vyrazili na naučnou stezku (0,5+1,3km). Moc pěkná, opravená a zajímavá. Taky jsme se zapsali do návštěvní knihy, tak nás tam můžete najít. Na konci stezky jsme si dali obídek a pak si vyšlápli dál po silnici k potoku Rota (1,5km) a po žluté k rybníku u rašeliniště Paterák (2km), kde jsme si dali léčivou koupel. Odtud pak po modré přes Čistecký les k Hájence a pak HCDC (Hard Core Direct Crossing;-) lesem, abychom našli pěkný potůček a ležení (6km). To se taky podařilo a na potoce dokonce byl i malý vodopádek, pod kterým se po úpravě dalo i osprchnout. Večer nám před spaním Eda četla z Medvídka Pů.

Středa 6.8.03 (ušlá vzdálenost 17,5km):
Ráno jsme sestoupili z kopce k cestě se žlutou značkou (1km) a pak se vydali po proudu říčky po značce přes Krásnou Lípu, oboru Studánka a Dvorečky do Kynšperka nad Ohří (14km), kde jsme nejdřív vyplenili sámošku a pak si dali vydatnou večeři. Večer jsme se vydali k soutoku Malé a Velké Libavy (2,5km). Nejdříve po silnici, a pak HCDC hustníkem krpálem dolů. Na soutoku byla krásná tůňka a vedle hned příhodné místo k noclehu, tak jsme si tam ustali.

Čtvrtek 7.8.03 (ušlá vzdálenost 7km):
Po probuzení a koupeli jsme se přes Libavské údolí dohrabali na nádraží v Kynšperku nad Ohří (4,5km). Odtud jsme vlakem popojeli do Tršnice, kde jsme v místní hospodě čekali dvě hodiny na přípoj do Hájku, kde jsme plánovali navštívit rezervaci SOOS. Protože jsme plánovali už ten den jet do Prahy, tak jsme měli na prohlídku jen hodinu a půl, ale to přesto stačilo. SOOS (2,5km) je trošku v horším stavu než Kladská, ale o to je zajímavější. Ke shlédnutí stojí i místní malá zoo a výstavka prehistorických potvor ve skutečné velikosti. Bohužel mofety a podobné atrakce byly postiženy suchým počasím, takže to nebylo úplně ono. Pak nám už nezbývalo nic jiného než naskočit do vlaku do Chebu. Po cestě nás opustili Štefan s Kačkou, kteří ještě jeli si prohlédnout Františkovy lázně. My ostatní jsme si ještě zalenošili v Chebu při čekání na vlak a pak hurá do Prahy.

Letošní čundr byl poznamenán strašlivými vedry, ale přesto myslím že se vydařil. Ušli jsme celkem něco přes 90km.

zpátky

Retrotábor v Keblanech 17.-24.8.2003

Sešlo se nás přes třicet, většinou staří znamí bobři, vlci a medvědi, kteří s námi alespoň na pár táborech byli a taky noví lidi, většinou přítelkyně či přítelové starých znamých táborníků. V podstatě to byl takový normální tábor jako za mlada. Přesto se letošní retro tábor v mnoha ohledech od těch dříbějších táborů lišil. Například tedy v tom, že brambory se neškrabaly nožema, ale high-tech škrabkama nebo v tom, že byl ten letošní tábor přece jen o něco kratší.

Tak jako dříve, hráli jsme celotáborové hry, Zase jsme byli rozdělení do skupinek Vlci, Bobři a Medvědi s tím, že Bobři byli ještě rozdělení do podskupinek na Bodré Bobry a Vlhký Bobry, Medvědi byli rozdělení na Medvídky Pohodáře a Medvědy s Kájou, ale vzhledem k tomu, že Kája předčasně odjel, tak na konci to byli už jenom Medvědi bez Káji. Vlků přijelo málo, a tak fungovali jako samostatná skupina. Skupin tedy bylo celkem 5. Hry byly celkem různorodé, takže se třeba stavěly věže z papíru, běhalo po lese či vysílala morseovka.

Kromě celotáborových her jsme pilně plnili různé dovednosti. Takže díky sbírání stužek a získávání bodů pro své družinky se na táboře lidi dobrovolně topili (dovednost Bobří potěšení - vydržet hlavou pod vodou 1, 2, nebo 3 minuty), nekuřáci balili cigarety, či někteří z nás stáli i několik desítek minut na jedné noze. U některých dovedností se mohl ale člověk i něco zajímavého naučit, jako třeba masírovat záda a krk, plést korálky a podobně.

Zbourali jsme tábor, nastartovali auta a odjeli jsme směrem na sever.

zpátky

45. Stezka: Posázaví 25.-28.9.2003

Čtvrtek:
Nevím jak vy, ale já se tak, jako každý rok, na stezku náramně těšil, že vás zase uvidim, bando, a že si vyhodim z kopejtka. Stezka no. 45 začala již ve čtvrtek ráno na nádraží v 9:30. Odjelo se směr Humpolec a podle mého soudu se nikam nespěchalo. Anšto jsem byl tou dobou ještě v robotě, vím ze sms, že se ve 14 hod. dlouze obědvalo. Se 26tkou jsem se sešel navečer v Čejově, kdy se hrálo "frisbí" na hřišti, a pokud jste si všimli, tak krásně zapadalo slunce. Sice se nás sešlo ve čtvrtek jen hrubé jádro (žádní opilci), přesto se někteří pěkně rozpovídali. I tak nebyl večírek až tak divoký, jak jsem čekal. Po pár mňamkách nás šla většina spát. Opilci si ještě po zavření hospody poručili basu na sál, ale to já už měl vyčištěné zuby a hajal. Jak mi přikázala moje čerstvá žena, než jsem odjížděl.

Pátek:
Přesto že jsem měl minulý den jen samé mňamky, měl jsem ráno hlavu jako pumlíč a přišla mi velice vhod ta dobrá jablka z popelnice. Zatímco takoví Davsoni, Filipsi a jim podobní do sebe už lámali ranní pullitry a zajídali to vše párkama, já si musel jít koupit do Jednoty něco, co by můj žaloudek unesl + něco na potom.

Kromě opilců a ochlastů, kteří zůstali sedět i před zavřenou hospodou s pevnou vírou a zásobama ve skle, se ostatní (i já, jak mě instruovala žena) vydali podzimem přes lesy a bývalé skautské tábory na Lipnici. Po cestě se často odpočívalo, za což jsem vám moc vděčný. Také se hrála prima hra: Strč do kamaráda/ů, až sletěj do škarpy. Obzvlášť na molu u rybníka, tam jsem si to vychutnal. Kam se na to hrabala moje pěkná hra: Kdo ví jak se jmenoval...? Heršpic.

A tak jsme v pozdním odpoledni dospěli až k hradbám Lipnice nad Sázavou. A začali jsme zvesela v hospodě, kde sedával i Jarda Hašek (i když podle výkladu, zde sedávala jeho opozice, on pak v hospodě pod hradem kde jsme téměř nocležili). Jídelní lístek byla jedna pastva pro oči a tak jsme jedli a pili a pili a jedli. A pak jsme se přesunuli 50m do hospody pod hradem, kde nám poskytli vlastní sál i osobního pikolíka a už se zase jedlo a pilo a pilo a pilo a ještě si matně vzpomínám, že se pilo. To už navečer dorazili 26kové posily. Někoho jsem ještě neznal, někoho jsme si myslel že neznám a znal a naopak. Moc pěkně se nám zpívalo.

Zapomněl jsem co mi v dobré víře radila žena před odjezdem, a ztratil jsem pojem o čase. Což bylo moc příjemné. Ostatní už asi chrupali na hradě, když se zadní voj začal sbírat k odchodu. Kdo si myslel, že ve věži nestraší, ten se tedy spetl. Ono to tak prej vypadalo, když jsme se ukládali ke spaní někdy kolem 4 ráno. Tedy, zde se omlouvám.

Sobota:
Ráno jsme sice nevyskočili jako laňky, ale svítilo sluníčko, čekala nás prohlídka hradu a... mě večer žena.

Prohlídka hradu stála skutečně za to. Kastelán byl tlustej a výřečnej, ale získal si mě ve chvíli, kdy si vzal z odpadkového koše láhev od okurek, kterou jsem právě dosnídal a odhodil, se slovy: "Ty nepiješ lák?". A protože jsem si vzpoměl, že v hospodě měli včera báječnou česnečku, po prohlídce jsem tam hbitě vyrazil.

Česnečku neměli, ale měli čočkovku, no co... a kdo tam už neseděl: Filip. Jestli mu bylo smutno, nebo tak dobře, že si tam sedl, to jsem se nedozvěděl do 16 hod. Sice jsem měl dobrý úmysl vyrazit za Valdou s předvojem hned po česnečce, ale když tady se tak pěkně sedělo a za okny podzim... Teď mě jen mrzí, že kdybych šel s hlavním vojem, mohl jsem vidět "Tu pěknou s šátkem" jak se koupe v lomu zalitém sluncem, v průzračné vodě a to úplně, úplně...

Po talíři plným šlehačky jsme vyrazili stopem směr Světlá nad Sázavou. Hned nás vzal starý vlk se svojí 105kou a poté nás nabral někdo ze 16tý trasy a šup, byli jsme ve Světlý. Tam byla pouť a po těch 12° se mi to drobet mlžilo. Nevím jak, ale u zastávky pojezdu sjednal Filip odvoz do Březinky u nějakejch Arménců, načež se mi ztratil. To bylo nakonec dobře, protože mi můj záložní mozeček napověděl, že tou dobou přijela má milovaná. No, to jsem to schytal, celou dobu jsem se šetřil a zrovna když přijela, tohle to! Prej úplně na káry...

Cestou do Březinky se mi jí podařilo udobřit. U hospy jsme se potkali se zbytkem a mejdan se mohl rozjet, ale... Ten hostinskej byl ňákej divnej. Z mého pohledu to sice byl mdlej večer, ale když jsme při kytaře vydrželi opět do ±4 hod., tak nevím. A pokud to někoho rušilo, zde se opět omluvám.

Apropo: Viděl někdo jak pěkně se "tulil" Davsoň k "Té pěkné s šátkem"?

Neděle:
Na zakončení to bylo, co bys koblihou dohodil, a tak ti nejlepší z nás stihli ještě secvičit Václava. A tak jsme všichni došli na Hájenku, já podpírán milovanou. To už jsem si vyslechl, že bych se mohl chovat taky jako ten Vítek (Vítku, vysvětlíš mi to nějak???). Tady si dal každý podle chuti párek a párek s kofolou. A třeba Lojzek se pěkně "pošteloval".

Po klání vyhrála 26ka tak vynikající uzené matesy, že se s nima nechala i vyfotografovat. Bohužel, úplně jiný objekt se stal na fotografii středem zájmu než mates. Nechápu... Roztroušeni jsme se roztrousili zpátky do Světlé na TAKový vlak. Cestou jestě bylo: pivo, žužu, zelené bramopráky, cukrová vata, turecký med, langoš a konečně ta česnečka. To už jsem se pošteloval aj ja. Ve vlaku se kromě chlapáckého objímání, vysekávaní poklon a popíjení všeho co zbylo, především zpívalo. Už znáte KOKOSnuss? Jestli se šlo ještě v Praze zakončovat do hospody, to nevím. Já už měl v 21 hod. vyčištěné zuby a musel jsem jít spát!!!!

A vy?

zpátky

Vánoční slezina 23.12.2003

Vánoční klubovnu nám tentokráte zorganizovala Eda, a to nejen po stránce hudebně-turistické, ale, a to musím zdůraznit, i po stránce restaurační. Navštívili jsme mafiánskou pizzerii "Lucky Luciano", kde se nás sešlo tolik, že personál horko těžko sháněl židle. Co se týká účasti u stromečku, tam nás bylo sice méně, ale zase nám byla větší zima - HEČ! Koledy se pěli, až se nám od úst kouřilo a Ušoun (resp. jeho zpěvník) se ukázal být nejznalejším koledníkem - i Eda se před jeho kapacitou musela sklonit. Z účastníků bych ještě rád vzpoměl na ty nejmenší, na Kubu s Terezkou, které u stromku sice bylo lze přehlédnout, nicméně jejich chuť k jídlu nenechala vzápětí nikoho na pochybách, že o nich ještě uslyšíme - už tu píšu hrozný kecy, tak to radši ukončím;-)

zpátky