45. Stezka: Posázaví 25.-28.9.2003

Letos stezka byla již čtyřicátá pátá, šestnáctkou organizovaná, moc pěkná, s mrazivým ale slunečným počasím. Zakončení bylo v neděli 28.9.03 v rekreačním prostoru v Beneticích, asi 4 km SZ od Světlé nad Sázavou. Noclehy jsem byl s Dafem zajišťovat už v půlce června, což bylo sice výhodné kvůli výběru hospod, ale některé hostince za tu dobu vyměnily obsluhu a s tou pak byla těžká domluva.

Trasové stezkové jádro startovalo už ve čtvrtek 25.9., konkrétně v 9:30 na Hlaváku. Na sraz jsem dorazil já, Tomajda, Vojtek s Mácou, Dojčer se Silvou, Kachna a Vítek a takřka do rozjetého vlaku naskakoval i Daf. Vlak bohužel nebyl vybaven jídelním vozem, ale to nám vynahradila roznášková služba. V Havlíčkově Brodu jsme byli sice se zpožděním, ale přesto jsme chytili přípoj do Plačkova, kam jsme dorazili zhruba v jednu. Nejdříve jsme si nějakou dobu zvykali na venkovské prostředí, ale pak nás přepadla žízeň i hlad a Daf se vydal k jedné místní okolojdoucí dámě zjišťovat, kdeže tu je nejblíže nějaká občerstvovna. Paní a posléze ještě jedna nás sice posílaly někam jinam než jsme chtěli, ale my jsme naštěstí chytili správný směr a po cca 3 km jsme byli ujištěni v našem rozhodnutí hospůdkou (zavřenou) ve Vilémově a vodovodními poklopy s nápisem VOD-KA. A taky že jo, po dalších 2 km nacházíme motorest Pod Hradem v místě zvaném Rozkoš. Z důvodu pěkného počasí jsme se uhnízdili na zahrádce, kde jsme se celkem slušně přežrali. Když nám trošku odlehlo, vyběhli jsme si na hrad Orlík, který jsme notně dlouho obdivovali. Přitom jsme vymysleli (později celkem neúspěšnou) celostezkovou Venca hru a zahráli si první soutěž a to čáru. Pak jsme vyrazili různými trasami do Čejova, kde nás čekala Čejovská hospoda s noclehem na sále, šipkami, pitím a kuřecí směsí k večeři. Sem jsme dorazili prakticky ve stejnou dobu jako Osh s Erikou, později večer dorazil ještě Mazan a Reindlik s Vencou.

V pátek v 10 hodin nás po snídani paní hostinská vyhodila na chodník, tak jsme se šli probírat před místní sámošku. Ráno taky dorazila Blanka a odjel Venca. Když jsme měli nakoupíno, vyrazili jsme zpět na modrou Partyzánskou cestu bratrství. Po cestě bylo odehráno několik dalších Venca soutěží. Potom jsme u Nového Dvora zahnuli po žluté k Wolkerovu památníku a pak k rybníku Partyzán s úmyslem se vykoupat, což nás pak nakonec přešlo. Od rybníka jsme již viděli Lipnický hrad, kde nás čekal další nocleh. Protože nás hostinský v hospodě Pod hradem (zase) očekával až v půl sedmé, zbývající dvě hodiny jsme celkem příjemně strávili v Haškově hospodě U České koruny s celkem nepříjemnou obsluhou. Mezitím dorazila Zuzka a já jsem došel za kastelánem na hrad pro klíč od branky. Po přesunu do hospody Pod hradem přišla Polka a Loskut. Okolo osmé dorazil Lojza, Štefan, Jana s Šedoušem, Efka a Zaki s Kačkou. Zábava se pěkně rozeběhla (i fotbálek), někteří to i trošku přeběhli, ale vše dobře dopadlo a na hrad nakonec dorazili všichni (dokonce i branka byla přes noc zamčena a klíč mi byl položen k hlavě - máte pochvalu, ať už to byl kdokoliv).

V sobotu ráno nás probudil kastelánův pomocník už v půl devátý, že musíme vyklidit místnost, kde jsme spali, protože tudy bude procházet prohlídka. Této a i té následující jsme se samozřejmě zúčastnili. Pak nás opustila Blanka, která vyrazila domů. Kolem dvanácté jsme vyrazili směr lomy (až na Mazana, který se připravoval na příjezd Manželky a Reindlika, který mu v tom pomáhal v hostinci U České koruny) s plánem se vykoupat, což se zhruba polovině splnilo. V jednom lomu u Radostovic bylo opravdu pěkně, ale žízeň nás vyhnala na další cestu. Potřeby jsme ukojily až v hostinci v Mariadolu, kde jsme se potkali se sedmičkou a dvacítkou. Asi v šest jsme se vydali do Dolní Březinky do hospody, po cestě jsme vyzvedli bloudícího Mazana s paní Mazanovou. V hospodě už čekal Reindlik a dost zmatený majitel a lehce nepříjemná hostinská, ale nakonec vše dopadlo uspokojivě. Taky dorazil Filip Melichar a potkali jsme Můru s děvčaty. Po pečeném kuřeti k večeři přišel ke slovu fotbálek a šipky. Šimon stačil ještě rozdělit funkce do přes den vymýšlené scénky na zakončení. Jelikož byl spací sál hned vedle výčepu, nebylo moc problémů s přesunem (pouze někteří jedinci si stěžovali na akustické problémy).

Neděle ráno byla počata prohlášením hostinského že musíme do desíti vypadnout, což pro některé staré známé povaleče byl lehce problém, ale v půl jedenáctý už jsme byli pryč a mířili jsme k místu zakončení, které nebylo hned vedle, jak se některé jiné trasy domnívají, ale dobrých 5,5 km po silnici anebo 4 km po polních cestách. V půlce cesty jsme ještě letmo nazkoušeli scénku a vyrobili kopí a vlajkovou žerď. Po příchodu do Benetic jsme zjistili, že jsme tam mezi prvními, což mělo výhodu v snadném nakupování piva a jídla. Batohové místo jsme měli vyznačené hned u bazénku, čehož jsme využívali a koupali se dle libosti. Zakončení proběhlo celkem standardně, začátek byl v 13:30, rytířem byl vyhlášen Koště, který na stezku nedorazil, protože na ni ve středu zapomněl a ve čtvrtek už si našel něco jiného, v zastoupení Lojzou. Soutěží myši a krále (protentokrát spojené) se hrdinně zúčastnila Silva a Vojtek, ale našli se lepší, takže tentokrát z toho nic nekáplo. Zato jsme ale vyhráli trasovou scénku na téma "Václav v dějinách zemí české koruny", hlavně díky nápadu Oshe, Vojtkovi-Ježíšovi, ztvárnění dveří (prý nejlepší byly lítačky) a umění všech zúčastněných, ať už hrajících či zpívajících. Odměnou nám byla dvoulitrovka ferneta a bechera a kyblíček naloženýho lososa. Pak už zbývalo jen několik skupinových fotek, některé se letos obzvláště povedly (děkujeme neznámému sprchujícímu se) a pak už byl čas vyrazit k vlaku na nádraží do Světlé, který odjížděl v 18:23. Cesta k němu byla ztížena Svatováclavskou poutí, množstvím atrakcí, lidí a občerstvovacích míst. Nakonec vše dobře dopadlo (až na Déju ze 4. trasy, kterému jsme ujeli i s batohem), po cestě jsme zlikvidovali láhev bechera (fernet a losos padl už v Beneticích) a do Prahy jsme dorazili asi v osm hodin.