Archiv 2006

TAKový bál: Ro(c)k na vsi 31. března 2006

48. Stezka: TECHNOromantická 27. 4.-1. 5. 2006

Čtvrtek ráno. Sraz s Wjt na Florenci. Vystupujeme na Čerňáku. Slunce. Volá Reindlik. Sraz z nástupiště přesunut do baru poblíž. Přichází Daf, Osh, Peťan, Radka, Velebák a nakonec TAZ. Vyvolávač láká ke konkurenci, servírka je stejně jako každá zmatená. Bus Student agency překvapuje. V Liberci první z vodních bitek. Volá Vaněk, že už je tam. Dopravujeme se do Osečné. Nalezena hospoda se zahrádkou. Oběd, popíjení. Zatahuje se, Vaněk nikde. Začíná pršet. Stahujeme Vaňka z lesa. Čekání na přiblížení. Odchází Osh s dalšími. Já, Wjt a Peťan popojíždíme. Děvín shledán vysokým. Jdeme okolo. Peťan dva kilometry telefonuje. V Hamru na Jezeře u jezera zewling. U hospody sedí Šimon s TAZem a Veletomem. Pauza. Přes techno směr Stráž pod Ralskem. Zvěře mají maskování jako potrubí. Okolo těžní věže a bunkry. Hostinec Uran. Servírka je tam a je nešikovná. Ubytováváme se. Pokoj 26. Tulák nebo Lump ladí. Tulák nebo Lump hraje. Přesun do salónku. Tulák je opravdu lumpík. Lojza přiváží strýčka Mazana a Lídu. A taky Dafa, Radku a Reindlika. Večeře. Panáky. Spinkám v posteli s peřinou.

Pátek. Otevření hospy. Je hnusně. Osh vyráží napřed. Stíháme ho. Uran nalevo i napravo. Kolem techna k Ploučnici. Doháníme Oshe, ale ujíždí lodí do průrvy. Ohodilo ho to. Kiš kiš. Stejně ale prší. Hospoda v Novinách je zavřená. Otevíráme krám. Výstup na Ralsko zkrachuje v základním táboře. Výhled do mlhy stejně nic moc. Lojza později potvrzuje. Jede autobus do Lipy. V Mimoňi nastupují mimoňky. Strýček Kozlík v akci. Vyhlídková jízda Českou Lípou. Není nádraží jako nádraží. Hotel Merkur jen z dohledu. Vlak zrovna jede. Výstup v Provodíně. Dřevěnka poprvé. Obsluhuje Zdeňka. Fotbálek. Příjíždí Vzteklá, Erk a Jana. Strýček Beránek. Máme tři zrzky. Fotbálek. Lojza nám nechce půjčit auto. Večeře. Vaněk ano, ale jen na blízko a pomalo. Jedeme do Holan na návštěvu 23ky. Vyhráváme s Wjt 2:1 na brka. Vaněk je nervózní. Po našem návratu usíná v pozici svěrací kazajka. Fotbálek. Kytara. Jenda je skvělý terč. Chleba létá. Jídelák létá. Fotbálek. V celé vesnici došly pětky. Usínám vysprchovanej a v posteli. Proč jsem si bral spacák? Příště to bude bez. A s nosičema. A pro Mazana společnici.

Sobota. Svítí slunce. Míchaná vejce. Nevěřící odcházejí. V poledne začíná pršet. Mazan doprovází Dafa na výpravě za Emou. Čekáme na Lojzu. Začíná mu taxikářský večer. Přijíždíme do Tenisového klubu v Doksech. Hanka a Věra a Filip M. Lojza jede pro Oshe a spol., co se zasekli U Lípy ve Starých Splavech. Lojza jede pro Mazana, langoše a pokutu. Večeře je celkem jedlá, ale ten vrchní je děsnej. A langoše jsou studený. Nebýt krbu a karet bylo by to ještě horší. Zase postel s peřinama. Mazan zpívá na celé Doksy.

Neděle. Slunečno. Česnečka je ucházející, ale Liška desně prdí. Odjíždí Lída a Lojza. Jdeme za bankomatem. Lídl je levný. Podél trati do Starých splavů k Lípě. Trasy 5 a 4. Mácháč je vlažný, ale špinavý. Mazan usíná na návsi. Langoš je horkej a mnohem lepší než včera. Dvojitej česnek. Ve dveřích rodiče. Takže taky trasa 11. Jdeme podle trati do Provodína. Mazan devalvuje. Zewling na slunci. Vůbčářskou rokli zase neuvidim. Vyrážím napřed. Další trasy. Opět doma v Dřevěnce. Máca a kuchař jsou na káry. Obsluhuje Gábina. Co budeme jíst? Další trasy. Smetí vs. frisbee u popelnic. Fotbálek. Klobása a kuře. Lojza se vrátil v roli taxíka. Daf a Emča. Čtvrtá zrzka. Kytara a heligonka vs. jukebox. Panáky. Fotbálek lze hrát v jakémkoliv stavu. Sprcha, postel, super.

Pondělí. Vaněk odjel. Azůro. Poslední míchaný vajíčka. Pohodička. Vlak do Bezdězu. Hospoda u nádraží rulez. Klobásy a pivko. Větší část trasy vyráží na zakončení. Další také. Zůstávám já, Wjt, Mazan a Jana. Zakončení začalo. Proč se jmenuju jako pes? Nuceně odcházím směr Bezděz. Obtížná trasa, moc hospod. Nalézáme Oshe a další. Došel rum, ale mají chlazený fernet. Docházím na zakončení. Trochu dost mi to splývá. Fasuju odznáčky. Jsem několikrát ohozen pivem. To mám za to, když v tom vedru ochlazuju lidi. Karel s Dášou a drobkem. Panák s někým, asi Mazanem. Vyrážím radši zpět. Jahodová zmrzlina. Mražený fernet s jedenáctkou. Bodnul by odvoz. Nabírají mne Čermácí. To je sen, díky, díky a ještě jednou díky. Takhle se máte starat o šéfa trasy. Zpět v hospodě u nádraží. Stále pěkná obsluha. Dorážejí ostatní trasy. Odjíždíme. Ema mně prolila. Není co pít. Daf s Tomem (aspoň myslím) vyskakují na nákup. Nestíhají zpět. Vlak ale zastavuje. Uff. Můstek mezi vagony. To je jízda. Schnu. Spousta čekání. Velebák a cígo. Zima. Konečně hlavák. Společná fotka s kuřbou nakonec. Do Dýně už nepůjdu. Metro. Doma. Sprcha. Postel. Smrt.

Valda

zpátky fotky z akce Valdovy fotky Vaňkovy fotky

Jiné pohledy:

48. Stezka... (od Mazana)

48. Stezka... (od Dafa)

E&E slavily: Skelná Huť 12.-14. 5. 2006

V obležení zrzek aneb E!Ekalba alias stezka afterparty

Je pátek večer a po drobných zdrženích vyrážíme ve složení já, Plk, Osh a Erk směr Skelná Huť na oslavu narozenin Eriky a Emčy. U plzeňskýho ONA se mi naštěstí podařilo vykoupit zasobu starých dobrých velkých balení Kamikaze. Pak už cesta nocí pěkně ubíhala, takže i když jsme přejeli odbočku u motorestu, dorazili jsme k Emě na chalupu jen chvilku po ostatních. Proběhla rekognoskace kalebného prostoru, vyložení proviantu a zabydlení se. Obě oslavenkyně byly obdarovány a mohlo se začít slavit. Rozběhl se kolotoč brček, pivek, vodáren, medovin, rumů a kdoví ještě čeho. Díky slušnému arzenálu klobouků, brýlí a zprasených lidí bylo za chvíli veselo. Zvláště Oshova performance se svářecími brýlemi a blikačkou byla luxusní. O další zábavu se postaral standardně vytuhlý myslivec Vaněk, ovšem tentokrát navíc na dosah spousty vtipálků. O pár hodin později už začala zábava přes značnou spotřebu podpůrných prostředků kolabovat a postavy se začaly trousit do podkroví ke spánku.

V pět ráno jsem držel stráž už jen já, Šampík a Lída. Pak Lída odpadla, takže jsme si dali punkové okénko a Filip slíbil se mnou vydržet do sedmi, než povezu Plk na nádraží. Tak se také stalo, máš to u mně. Následovala jízda studeným ránem v oblacích pylu na vlak do Konstantinek, vyložení Polky a pak hurá do ke mně na chalupu do Jamného pro gril a uhlí. Jelikož jsem ještě potřeboval na net, pokračoval jsem do Teplé. V sámošce jsem splnil requesty na cigára, okurky a kupodivu i dlouhé a krátké papírky a zároveň našel majitele hostince U staré pošty (jedna ze zastávek předpředpředloňského čundru), který mi u nich zařídil míchaná vajíčka, kafe, džus a noviny. V devět otevřela místní knihovna, zaskočil jsem na net, vnutil paní knihovnici pětku (chtěla po mně 1 Kč, protože sazba byla 10Kč za celý den) a vyrazil za ostatními.

Do postele jsem se dostal v 10h, ale spal jsem asi jen hodinku, protože volal Mazan, že našel naše auta, ale neví, který dům to je Následně se začali probouzet i další spáči a teprve slunce vykukující mezi mraky osvětlilo skutečnost, že až na Eriku a Koháta jsou všechny přítomné dámy zrzavé (Emča, Ali, Zuzka, Lída, Petra a do budoucna snad i Mazanova Zuzi). Mno jestli to takhle bude pořád.... Prostě bomba. Ale dál. Po snídani jsme dostali za úkol spálit hromadu větví a starých kusů plotu. Mazánci a Osh s Erk pak odjeli na oběd a my ostatní pokračovali v paličském bojovém úkolu tak vehementně, že se soused začal strachovat i o svůj plot. Blížil se čas oběda, takže každý vytáhnul nějaké to maso ke grilování či opékání a už to jelo. Počasí bylo nemokré nesuché, proto jsme stále pendlovali mezi uvnitř a venku, až jsme zjistili, že déšť je vyvoláván sportem nebo i jen zmínkou o něm. Takže jsme se potichu vytrousili směrem k dalekému lomu s úmyslem se vykoupat. Lest vyšla a po strastiplné cestě byl plán splněn. Jelikož zrovna nepršelo, dali jsme nějaká brka a objednali si Peťana jako taxíka. To by člověk neřekl, že ve Vektře může celkem bez problémů cestovat 11 lidí a vlčice. Peťan nás vyhodil u motorestu v Trhomném, kde byly všechny dostupné PETky a dokonce jeden kanystr natočeny pivkem. U chalupy zatím obětavě ostatní udržovali žhavé uhlíky v grilu, takže po návratu nastaly ty pravé lukulské hody a nakonec se peklo vše, co přišlo pod ruku. Dorazil Wjt. Poté se pokračovalo v zábavě uvnitř, celkem dost ostře a vím, že jsem umřel asi ve tři jako jeden z posledních.

Ráno jsem se probral opět kolem jedenácté, dal jsem si brčko a šel se pod pumpu reinkarnovat. Jelikož v neděli už bylo trochu lépe, trávilo se vetšina času venku na zápraží. Přišly na řadu meče, vidle a jiné proletářské zbraně. Přitom likvidace posledních spalitelných zbytků a sledování dusících se sousedů - prý je místní stejně neměli rádi. Frisbee při zapadajícím slunci. Balení, úklid a loučení. Neskutečně rychlá cesta do Prahy spojená s nákupem dobrot v plzeňském Tescu.

Bylo to krásné - jak přítomné dámy, tak prostředí a pohodový program, jen to pitomé počasí se musí lépe objednat... Myslím, že nastavený trend celovíkendových oslav by se měl stát standardem. Já se o to rozhodně pokusím.

Valda

zpátky Valdovy fotky Vaňkovy fotky

Dojčer se ženil: Průhonice 27. 5. 2006

Krátká zpráva z Dojčerovi svatby

Bude to opravdu krátké, jelikož jsem se zúčastnila jen toho slavného okamžiku, kdy si Silvia s Pavlem řekli ANO.
Měli to docela napínavé, jelikož si zvolili za místo svatby nádvoří Průhonického zámku. Což o to, místo je to pěkné, ale předpověď jim moc nepřála . Rosničkáři slibovali chladno a de facto trvalý déšť.
Naštěstí se rosničkáři protentokrát mýlili a bylo poměrně teplo a nepršelo. :-)

Paní oddávající měla docela rozumný proslov. Odbylo se to celkem rychle, jsou tam na svatby fronty, takže se to moc nenatahuje. Následovalo obligátní foceni všech zúčastněných a předávání darů, pro které musel Pavel překonat několiko pohoří v náručí se Silvou. Bravurně to zvládl.

To je asi všechno, co se vlastně stalo. Ještě jsem se stihla projít v parku, kde to nádherně kvete, tolik různých barev rododendronů jsem ještě neviděla...

Pak už jsem sedla k Šedoušovým do osedlané Kachny a jeli jsem směr Praha. Večerní veselice jsem se bohužel nemohla účastnit, takže ani nemohu referovat.

A nakonec mi nedá, abych si nerejpla. Vážení, překvapila mě naprostá neúčast lidí z 26, de facto jsem tam byla já a Zaki, Mazana a Šedovi nepočítám. To vám Pavel nestál za tu námahu, dojet ten kousek do Průhonic??? Trochu se za nás stydím.

Kačka

zpátky fotky z akce (od Šedouše)

Letní PanTAKové hry: Soběslav 9.-11. 6. 2006

Vítání Léta: Vojanovy sady 20. 6. 2006

Tábor v Keblanech: 1.-9. 7. 2006

Podmořský život

28. Lesní hry: Lokohrátky 15.-17. 9. 2006

Tazova zpráva z Lesních her

Začalo to celkem nevinně. Jakožto posunovač stanice Morkovice nám. jsem spolu se svojí skupinkou nastoupil do tramvaje č. 8. Vůz odjel přesně v 18:26, takže jsme přesně v 18.28 dorazili na stanici Těšnov.

Zde jsme za pískotu našich píšťalek (většinou ze sady mladý nádražák) vystoupili a nahlásili svůj příjezd. Po svých jsme se přesunuli před budovu Ministerstva dopravy a začali skandovat. Týmy z jednotlivých stanic začali diktovat své požadavky. Po velkém úspěchu naší demonstrace jsme se šli na Hlavní nádraží přesvědčit, zda byli naše požadavky vyslyšeny. To jsme sice nezjistili, ale vlak jel, byť jsme nevěděli kam...

Nadešel čas přestoupit do regionálního vlaku. Při přestupu jsme na sebe téměř neupoutali pozornost, a to i přes mávání plácačkami a poměrně intenzivní pískání asi 20 píšťalkami současně.

Nevím přesně, kolik nás bylo, když jsme nastupovali do soukromého autobusu, ale kromě asi 10 neštastných jsme si sedli všichni. Vystoupili jsme z autobusu a začala štvanice. Cílem bylo dostat se do určitých bodů podle jízdního řádu. A tak jsme šli, šli a šli... Jestli jsme všichni dodrželi jízdní řády si nepamatuji, ale všechny vlaky dojely.

V soutěžích nechyběla Prométheova štafeta ani drvoštěp. S tím, že tentokrát nestačilo dřevo jenom nařezat a nasekat, ale museli jsme postavit i koleje. Dále jsme sestavovali vagónky, skládali znalostní dopravní test, sháněli povolení pro vlak plný fanoušků Baníku. Dále výhybkáři přehazovali výhybky, průvodčí hledali černé pasažery, koloťuci tloukli, posunovači posunovali. Běhání po lese nás pěkně unavilo...

Nakonec to ale dobře dopadlo - nikdo nespadl do kolejiště, nikoho nepřejel vlak a všichni jsme dorazili do Prahy.

Taz

zpátky Valdovy fotky a Šimonovy fotky