48. Stezka: TECHNOromantická 27. 4.-1. 5. 2006

Jak jel Daf na Májovou Stezku

Podobně jako Stezka Zbojnická začínala srazem v "Hospůdce u žaludů", začalo to letos, alespoň pro mne, tamtéž. Můj původní plán jít ve středu z práce domů, v klidu si nakoupit, sbalit věci a pořádně se na všechno vyspat vzal jaksi za své právě díky "Tradiční biologické středě".

Čtvrteční probuzení se proto opět podobalo exhumaci. Sraz Valda určil na 9:15 na Čerňáku (výjimečně jsme totiž jeli busem), odjezd byl v 10. V 8:30 jsem se začal budit svým systémem 3 budíků, v 8:50 "už" jsem byl osprchovanej a začal balit bágl. Byla to fakt rychlovka, takže jsem pár věcí zapomněl, jídlo jsem si nekoupil vůbec žádný a neměl jsem ani prachy, protože na bankomat jsem zapomněl. Zato jsem si vezl parádní kocovinu... Navlíkl jsem na sebe něco "stezkovýho" a běžel aspoň do toho bankomatu. Na přestupu na Florenci mě pro jistotu ještě prudil kreténskej revizor (tramvajenku si platim, ale nemám je rád), díky kterýmu mi ujelo metro. Počkal jsem si 8 minut na další. V něm bylo nachcáno a Velebák. Smál se mi, jak vypadám... Asi měl proč ;oP

Na konci metra, v řiti zvané Černý Most, už většina účastníků okupovala "plážovej bar" v podzemí autobusáku, chyběli jsme jen my dva a Taz. Nemám rád autobusy, ale musím uznat, že žlutá "beruška" s palubní obsluhou od Student Agency, kávou apod. a tiskem zdarma byla docela příjemná. Výběr, pravda, poněkud omezený - Hospodářky nejsou nic pro mě a (Rudé) Právo nečtu, přesto mě potěšila fotka Dolejše s rozbitou držkou na titulní straně. Z dalších dostupných drbníků mě nezaujalo nic, na promítaný Přátele jsem neviděl, protože pochopitelně jediná TV, která nefungovala byla ta před náma. Dal jsem si horkou čokoládu a po chvíli asi vytuh, protože když jsem trošku začal vnímat okolí, už to tam bylo hezký a hornatý, takže jsme už byli někde před Libercem. Za chvilku nás opravdu bus vyklopil na libereckym autobusáku. Potřebovali jsme čůrat a cígo, tak jsme si vylezli nad celej komplex, aby na nás bylo dobře vidět... Pak se jistí infantilové rozhodli, že nebudou čekat, až začne pršet, natankovali své vodní kanóny a začali nás zlejvat. No ale to už se blížil odjezd dalšího spoje do Osečné, tak jsme se nalodili. Cesta byla pěkná, kolem Ještědu, ale na můj vkus, resp. stav, poněkud houpavá. Vystoupili jsme v Osečné a zahlídli hospodu. Byl akorát čas na oběd, tak jsme se usalašili na zahrádce a rozjeli to v klasickym stylu. Zde jsem pohřbil kocovinu pod česnečkou, pivem, bramborákama s masovou směsí a podobně. Výborná domácí kuchyně!

Valda říkal, že tam někde máme sraz s mistrem Vaňkem (ten s sebou potřeboval mít auto, tak jel už ve středu a už tam někde coural), tak chvilku telefonoval a zjistil, že on už vyrazil napřed. Nám se nikam jěště nechtělo, vypadalo to na brzkej déšť, tak jsme Vaňka stáhli zpátky. Pak začalo pršet, posléze chcát a pak lejt. Do hospody dorazil trošku mokrej (cizí) tůrista, kterej říkal, že náš kámoš (odhadl Vaňka správně), mokne asi 2 km od nás. Po chvíli dorazil i poněkud navlhlý kámoš.

Pojedli jsme, popili, pokouřili, déšť ustal. Někteří lenoši spekulovali, jak to dojet busem, ale nakonec někdo popojel do Hamru a odtamtud šel, já vyrazil se Šampionem, Vaňkem a Radkou (jestli se nepletu) přes (Lázně) Kundratice, malou ves....stavili jsme se tam na (opravdu jen) jedno a pokračovali směr Děvín.
Už teď zjišťuju, že si houby pamatuju, takže musim opět připustit jisté odchylky od reality (bude jich čím dál víc...) - pozn. autora

Pod Děvínem se začali pánové cukat, že nahoru nepolezou, a tak jsme se tam vyškrábali jen s Radkou. Hrad to bejval asi docela velkej a pěknej, chvíli jsme ho prolejzali, pak se pustili zas zpátky k báglům, který jsme nechali pod hradem. Akorát mě tam štvaly ty vyrytý a barvou vyvedený ruský nápisy... Zbytek naší tlupy šel kolem Hameráku do hospody. Po menších zmatcích (Vaněk měl starou mapu, na který byl Hamerák a) nepojmenovanej, b) popsanej jako vypuštěnej) jsme se potkali, dali pifko a zavolali Loyzu, kterej měl s Mazanem a Liduškou (jestli se nepletu) dorazit za chvilku k nám autem z Prahy.. Pak jsme se mu tam všichni naskládali a odletěli na Uran (teda do hotelu Uran do Stráže pod Ralskem, kde byl nocleh). Tam probíhala nějaká HODNĚ pokleslá místní zábava pod taktovkou Tuláka a Lumpa (něco podobnýho aspoň bylo na plakátu; taky to podle plakátu vypadalo, že tam "hudební" produkci zajišťuje jen jeden z nich a ten druhej už je rok mrtvej (viz. Foto)... možná, že kdyby si to prohodili, nebylo to tak otřesný). Radši jsme to pěkně zalili, aby nám to tolik nevadilo... Nemám přesnej přehled o dalším dění, ale myslím, že jsem šel spát poměrně brzo (ne tak, jako pan Vaněk, kterej pak vstával někdy v 7 a dělal tam bordel). Mezi tím, co jsme se různě budili a motali se po celý planetě Uranu, živější stezkaři (např. pantáta Mazan a Velebák (jestli se nepletu)) už zase vesele kalili dole v hospodě. Venku už zas chcalo, tak co se dalo dělat... ;o)

V plánu na tento den bylo původně přesunout se přes bývalý VVP do Ploužnice, celkem nějakých 19 km. Ale vybouchnul tam nocleh, tak jsme měli jít do oblíbené Dřevěnky v Provodíně. Vzdálenost byla ovšem podobná ;oP ...a pořád různě intenzivně chcalo... Šimon nevydržel s nervama a vyrazil v okamžiku, kdy to na chvíli přestalo, k Průrvě Ploučnice, my ho pak následovali, až na pár zevlů, kteří se rozhodli jet autem s Loyzou pod Ralsko (potkali jsme jeho opuštěný VW právě u tý průrvy) a vyběhnout si to nahoru. Šimon se tam skamarádil s nějakejma vodákama (taky Šimůnkama), trochu s nima popil a pak se k nim nalodil a nechal se trošku vyprat. Zase jsme se pospojovali v jednu skupinu a pokračovali do Novin pod Ralskem, kde měla být hospoda u fotbalovýho hřiště.. Byla, ale nepremávala. Zato tam byl konzum, který měl premávat asi za 20 minut. Usadili jsme se u hospody pod stříškou, posilňovali se zatím z vlastních zásob a sledovali Ralsko, jak mizí v mracích a dešti. V konzumu jsme si dokoupili něco k jídlu a lahváče a usnesli se, že v takovým sajrajtu se na takovej ošklivej kopec sápat nebudeme. Zjistili jsme, že asi za hodinu a kilometr pojede bus do Český Lípy a pak vlak do Jestřebí, resp. Provodína, resp. hned vedle Dřevěnky. Tak jsme, na nás nezvykle rychle, zvedli kotvy, piva a prdele a deštíkem vyrazili na stanici. V Lípě jsme potkali bandu dalších stezkařů (myslim, že to byla Pětka), chytli vláček a ten nás po krátký veselý jízdě vyklopil u hospody.

Obsadili jsme část Dřevěnky (tu se šipkama, fotbálkem a juke-boxem) a dohadovali s panem majitelem ubytování. Všechno probíhalo v klídku, jen jsme byli upozorněni, že nás přijdou očumovat místní. Nevím, co tím myslel, ale během dohadování se na nás přišel podívat asi veškerej personál Dřevěnky...milí lidé, přišli přivítat cizince ;o)

A pak se zase jedlo, pilo, hrálo, zpívalo, dorazily posily, prostě pohodička...

V sobotu po "ránu", resp. k polednímu, jsme si dali polívčičku a míchaný vajíčka a čekali na déšť (ono to nebylo záměrný, ale vypadalo to tak). Nikomu se do toho mrholení moc nechtělo, tak jsme žhavili fotbálek a juke-box. Ten byl přes den zdarma, takže si tam každej navolil playlist podle svýho a Dřevěnka se otřásala v rytmu Rammsteinů, AC/DC, punku apod., ovšem až po opakovaném odehrání "oblíbené" písně o zrzavejch potvorách od Hárleje, kterou tam omylem Liduška navolila asi 5x za sebou...

Já jsem měl v plánu vyrazit na návštěvu Třiadvacítky, která měla nocovat v Dubé u Č.L., ostatní přesun do Doks do tenisovýho klubu. Tady se tedy naše cesty rozešly... Byl jsem rozhodnutej dopravit se tam i sám, ale nakonec jsem pro svůj nápad získal posilu v podobě strejdy Mazana. Vyrazili jsme až někdy pozdě odpoledne na bus do Jestřebí. Jeli jsme s nějakou bandou beltinových šermířů s fialovejma xichtama. V Dubé jsme se usadili "U Nováků" a za chvilku dorazila 23. Pojedli jsme, popili, pokecali, pak se tam stavil Loyzkův taxík, kterej byl objednanej pro nás oba, ale já jsem nakonec zůstal ;o)

Mlaďoši byli ubytovaní ve školní družině, takže jsme si asi do dvou do rána hráli s různejma stavebnicema, kostkama a pexesem, což se nakonec zvrhlo v menší školní bitku typu "vrhej vším, co je po ruce", jako blahé paměti na základce...

Ráno se seběhlo poněkud rychlý vstávání, školník nebo kdo to byl nás vykopával snad už kolem půl 10. Přesunuli jsme se tedy na náměstí, někteří se odebrali na bus a odjeli kamsi na Beltine. A my zbylí šli posnídat do cukrárny (limonády ve skle, chlebíčky, dorty, kafe (s rumem), velmi socialisticky vypadající podnik to byl... vedle byla ještě podobná sámoška, kde nám místní lidi a 9. trasa vykoupili skoro všechno. Většina 9 a 23 se opět usadila "U Nováků", my jsme tam zbyli s Emou. 10 minut před zavíračkou už jsme stihli v krámě koupit tak akorát flašku Key Rumu. Přesunuli jsme se za zbytkem do hospody, Devítka se akorát zvedala, 23 podobně. 9 mířila do Starých Splavů, jako my s Emou (unesl jsem ji totiž k nám na 26 ;o))), 23 do Luk někde u Windows, prostě opačným směrem. My dva jsme tedy vyrazili po stopách Devítky směr Starý Berštejn. Na prvním příhodným místě, což byla kaple sv. Barbory na kopečku asi 1,5 km za Dubou jsme je došli. Zpívali, tak jsme přisedli a nechali kolovat Key Rum, za což jsme si vysloužili uznání a pozvání na jiné kolující alkoholy. Najednou jejich šéfová zapískala a během 5 minut byli všichni v prachu (u nás by to probíhalo asi tak, že by k odchodu vyzývající byl poslán v prdel a následné zvedání se by trvalo minimálně ? hodiny). Nám se jestě nechtělo, tak ...CENZUROVÁNO...pak jsme zaslechli kroky a zjevil se tam Ivan Šimůnek. Mířil tamtéž, co my, takže jsme ještě chvíli poseděli a pak všichni šli do Vrchovan. Tam se nám naskytnul výbornej, pro Stezku, naštěstí, ještě tak typickej pohled: Devítka okupovala zahrádku a prostor na sluníčku před hospodou, hrálo se, zpívalo, kalilo, některým stezkařům nestačily panáky, tak skupovali rum apod. rovnou i s flaškou, která posléze kolovala. Teplé domácí jídlo i hospodskej byli fajn. Opět zazněla píšťalka a rychlej odchod všech. Dali jsme si ještě pifko a vypravili se s Emou skrz nádherný rokle do Starejch Splavů. Vlak, kterým jsme se chtěli posunout do Provodína nám zrovna ujel, další jel až za pár hodin, tak jsme šli hledat hospodu, kde jsem kdysi byl. Narazili jsme na místní čarodějnicovou zábavu, pořádanou hasičským sborem. Silnice byly zatarasený hasičskejma autama, na návsi u májky hořel jeden velkej a několik malejch ohňů, kde si lidi opejkali buřty. Měli jsme dost velkej hlad, takže jsme si dali pifko, vošéfovali buřty u hasičů a přisedli k jednomu z ohýnků. Při pochůzce za cigárama jsem posléze narazil i na původně hledanou hospodu, kde tábořila nějaká trasa (nezjistil jsem která) a před níž držkovalo pár místních a lufťáků, že se tam nevejdou a že "jsou tam určitě ti, co maj zejtra sraz na Bezdězu". Na vlak jsme nakonec čekat nemuseli, protože když jsem hlásil naši pozici Valdovi, řekl mi, že tam zrovna Loyza poveze jisté dámy ze 4. trasy, které se zas zastavily na návštěvě u nás v Dřevěnce. Taxi teda vyměnilo pasažéry a Loyza si konečně dojel pro svý zasloužený pivko... ... A Dřevěnka se zase otřásala v základech... to neni snad třeba dále líčit... prostě poslední stezkovej nocleh, Čarodějnice...Vyfásnul jsem klíče od pokoje, kterej ostatní asi zapomněli obsadit... a pak, někdy k ránu, jsme se tam šli uložit...CENZUROVÁNO...

...po osvěžující, lehce předpolední sprše, která mi ale od kocoviny moc nepomohla, jsem tuto šel léčit česnečkou, pak pivem. Kuchař, kterej s našima kalil až do 5 (a taky na to vypadal) ji udělal fakt vostrou. Když jsem jí jed, pálila mě huba. Když jsem ji zapil pivem, pálilo mě úplně všechno. Většina lidí už se odebrala na nádraží, taxem to do sebe rychle nalil, zamával Šampionovi, kterej si vez prdel s Loyzou, a doběhnul k vlaku.

Opět jsme se setkali s 5. trasou.

Užívali jsme si jazdu průsekama ve skalách okolo Mácháče, čuměli z okýnek...a těsně před nádražím v Bezdězu zaregistrovali šipku ke 200 metrů vzdálený hospodě "U houbaře". Jenže hned vedle nádraží byla hospoda jiná, byla blíž, TAK jsme se usadili tam. Měli venku stoly s kostkovanejma ubrusama a pár židlí, motalo se tam pár místních. Přeptali jsme se na další židle a oni začali nosit piva, židle, dokonce i stoly. Přisedla další trasa a Valda s Vojtou zas začali prudit s vodníma kanónama. Jeden týpek od "sousedů" si ho půjčil a zlil svou ženu, se kterou prej den předtím oslavili 30. výročí ;oP Schytal to plnym pivem (měl kliku, že nám to točili do kelímků). Tento druh zábavy se letos poněkud rošířil mezi účastníky... Dali jsme si 1-2 píva na cestu a pokračovali (okolo Houbaře ;o)) na zakončení pod hradem.

A TAM SE TO STALO! Skupinka přede mnou, pod vedením Peťana, zatočila po nějaký cestičce, já jsem s Velebákem, Mazanem a Šimonem pokračoval rovně, protože "oni jdou určitě špatně", což šli, protože minuli stánek - hospodu ;o) Výběr nebyl bohatý, ale byl dostačující: pivko, točená kofola, rum a (prej, já ho neměl) výborně namraženej fernet. Zasedli jsme, pánové si dali pivo, já kofolu a došlo na panáky. Proběhlo několik rund, myslím, že jsme si dali ještě další pivo, dorazil k nám i Valda s vlajkou, další vzpomínky už halí závoj temné říčanské lihoviny...

Když jsme se zvedli, tedy...když jsme se o to pokusili, furt ještě jsme mohli stihnout zakončení...kdyby...kdybysme, my volové, NEZABLOUDILI. Obešli jsme celou vesnici Bezděz dokola, ale tu louku ne a ne najít. Když jsme některejma místama procházeli už po několikátý, porušili jsme "pravidla cestovatele" a zeptali se domorodců na cestu. A pak narazili na davy stezkařů, ovšem v protisměru...tzn. že jsme to zase prosrali. Na louce už zbejvala jen menšina lidí...to ale neznamenalo, ze tam nebylo veselo ;o)

Šestadváca se tam vyvalovala na sluníčku, popíjela, kecala a lila po sobě vodu a pivo s ostatními účastníky...až sa z toho chlapi málem pobili...

Dal jsem si pokec s pár lidma, pivo a klobásu (a možná i nějakýho paňáka) a už se to všechno zas zvedalo k odchodu. Vzal jsem si bágl a Emu a s menší partičkou 23+26, doplněnou o Káči, Kelímka a Smetí ze 4 jsme pod poněkud nejistým vedením Šimonovým najisto vyrazili podle azimutu do lesa...přece nebudeme zase obcházet celej Bezděz ;o) Takže jsme si to nakrosili skrz ostružiny a rokli na pole ;oP Šimon furt chtěl jít "rovně", ale nějak nemoh, takže jsme radši na poli zastavili na brčko ;oD

Doklopýtali jsme na nádraží, jenže poněkud nasucho, protože vlak už měl jet a hospody byly obsazený stezkařema... Nějaká dobrá duše, nepamatuju si, kdo to byl, ještě vběhla do hospody a nějaký pivka donesla.

Konečně se všichni naskládali do vláčku a ten vyrazil na Prahu. A zase se pilo, zpívalo, blblo, polejvalo, fotilo (na některý fotky jsem fakt zvědavej ;o))). Bohužel zásoby piva se rychle tenčily. Mazan tedy začal dávat dohromady para-komando, který v nějaký stanici zajistí zásoby nový. Jenže vláček nikde nestál tak dlouho, aby se toto dalo uskutečnit, nebo tam zrovna nebyla hospoda. A najednou tu byl Fuck off nad Jizerou. Náhodou jsem se přichomejt k tomu, když rekrut Šampion inkasoval obnos, aby zajistil pitivo. Hloupě jsem se přihlásil jako dobrovolník do výsadku. Po Stezce jsem zjistil, že s náma měl jít do akce ještě Šimon, ale nedostal z velitelství své roty povolení k seskoku (on teda dostal spíš výslovnej zákaz se toho účastnit ;o)). Hned jak vláček zastavil, vyběhli jsme do nádražky a objednali obvyklou dávku "tisíc piv". Hospodská koukala dost nechápavě, tak jsem to upřesnil: "Kolik máte lahváčů?" Odešla za závěs a hlásila: "Deset...dvanáct...čtrnáct...možná i víc." Průser byl, že jsme vůbec netušili, jak dlouho tam budeme stát. Paní začala nosit piva, Šampion je počítal a cpal do kapes. "Čtrnáct. Stačí! Platíme!" Vlak už už se rozjet. Taky jsem si nacpal kapsy, popad jsem zbytek do rukou a vyběhli jsme na perón. Vlak už roloval a z hitláku nás nechápavě pozorovala zamračená posádka. Běželi jsme podle vlaku, kde nám někteří čumilové nadávali, jiní fandili, hlavně ale překáželi, protože stáli ve dveřích. Z našeho vagónu vyčuhoval Vojta. Postupně jsme mu podali piva, který jsme drželi v rukou. Jedno křachlo o perón...a konec vlaku se neúprosně blížil a ten jel furt stejně rychle...s plnejma kapsama lahváčů se moc běhat nedá, vypadalo to zle. Nakonec přeci jen přibrzdili a my naskočili...zrovna do vagónu, kde seděla Dvojka ;oP Maminka byla moooc ráda, že mě vidí...ani nemusela nic říkat...došlo mi všechno hned jak jsem naskočil...

Vnutil jsem jí jedno pivo, když už nás to stálo takový úsilí, dalším jsme zaplatili za průchod skrz 2. trasu, která nás poměrně dlouho nechtěla pustit a vrátili jsme se k našim. Tam jsme byli oslavováni jako hrdinové, jako navrátivší se již oplakaní synové...velitel Mazan už "se bál, že přišel o své dva nejlepší", jak říkal. No co, byli jsme zpátky a měli pivka. Podle mé předpovědi jsme samozřejmě v následující stanici - Mladé Boleslavi - stáli asi 20 minut ;oP

Ve veselý náladičce uběhla cesta do Prahy jako prd. Na Hlaváku jsme tentokrát nevynechali rozloučení a společné foto s Vaňkovou a Velebného (porno)produkcí. A odešli jsme na poslední pivko "Na starou poštu"...