MedúzovinyMedúza - misacerna@centrum.cz- 21.6.2001 Austrálie, SydneyAhojky všici Tak jsem konečně v Sydney. Cesta byla docela fain. Hned na Ruzyni jsem se seznámila s pánem tak kolem 60 let. Žije v Sydney už 51 let, je doktor a v Praze byl na lékařském semináři. První let, tím myslím do Vídně, byl naprosto fantastický, možná taky proto, že to byl první let v životě. Mirek (tak se ten pán jmenuje) seděl kousek za mnou a připravoval mě na všechno co přijde. Letadýlko bylo úplně maličkatý a jmenovalo se Tyrolian. Rychle jsme vystoupali do mraků, to je tak úžasný pocit, všude kolem tolik mraků a občas se mezi mraky objevila zem, všechno bylo tak malinkatý. Cestou jsme si s Mirkem povídali a on říkal, že příští letadlo, kterým poletíme bude JUMBO, což je veliký letadlo, který uveze tak kolem 250 lidí. Dál jsem se dozvěděla, že jeho syn je pilot a řídil největší JUMBO (číslo nevím) to prý je dvoupatrový a uveze dvojnásobek lidí (tj. kolem 500) to je docela síla. Za hodinu jsme byli ve Vídni (měli jsme zpoždění, a tak jsme museli hodně pospíchat). A hurá do JUMBA. Děsně jsem se těšila jak půjdem tím propojovacím tunelem do letadla, ale byla to naprostá nuda, protože z tunelu nebylo nic vidět. Dalším velkým zklamáním bylo JUMBO samotné. Seděla jsem v prostřední uličce, a když jsem se chtěla podívat ven, byli vidět jen křídla. Mirek seděl dost daleko ode mě. Já jsem seděla s nějakým Číňanem na trojsedačce. Číňan semnou přestal bavit jakmile zjistil, že anglicky moc neumím. Za celou dobu letu, tj. 12 hodin, do Kuala Lumpuru se mnou promluvil asi 3 věty. Občas za mnou přišel Mirek a povídali jsme si. Když takhle jednou odešel, ozvali se lidi naproti, že slyšeli češtinu a prozradili, že jsou z Bratislavy a právě letí za dcerou. Takže jsem si měla zase s kým povídat. V Kuala Lumpuru jsme měli hodinu času, tak jsme alespoň proběhli s Mirkem letiště. Mirek říkal, že u něj bydlí stejně stará Češka, jmenuje se Petra a právě studuje na zdejší universitě účetnictví. Říkal, že by mi mohla že začátku pomoct. A hned nás zase hnali do letadla. Po té co nás asi 4x zkontrolovali. Mírek říkal, že je to takhle přísné kvůli drogám, a že za převážení je trest smrti (přijde mi to přehnaně krutý). V letadle do nás zase nacpali spoustu jídla, kvůli časovému posunu jsme měli pauzu mezi večeři a snídani asi 2 hodiny. Hrůza kdo to má všechno sníst? A navíc to bylo samy malajsijský nebo jaký jídlo, na který můj žaludek začal velmi záhy pěkně nadávat. Sydney mi přišla nepředstavitelné daleko přestože to bylo "jen" 7 hodin letu. Na letišti v Sydney nebylo žádný padání na kolena kvůli nové zemí a kontinentu, ale spěch, kvůli batohům. Mírek se mi ztratil, a tak jsem zůstala se Slovákama. Odbavili nás u jednoho okýnka a pak jsme hrozně dlouho nemohli najít batohy, dali nám je totiž na úplně jiný pás než všem ostatním. Pak nás poslali kazdýho k jinýmu okénku a už jsme se neviděli. Za batohama na mě, ale čekal Mirek s Petrou a nějakým 70 letym Jardou. Bylo to fain, že na mě někdo čekal. Mírek už taky zavolal paní Vondrový (u tý bydlím), řekl že už je na cestě. Pak mě ještě společně doprovodili na odjezdovou rampu, kde si mě měla vyzvednout a jeli domů, severní Sydney, já bydlím na jihu. V našem domě bydlí 17 lidí většinou Češi nebo Slováci. Já bydlím s Kolumbijkou jmenuje se Chimena a je hrozně fain a mluví jako jediná anglicky, což je dobře, alespoň se něco naučím. Před chvíli jsem byla s jedním klukem z baráku nakupovat, nikdy bych neřekla, že to může být takový problém, všechno je tu jiný. Taky mám strach z dopravy, přej už se tu taky stalo, že nějaký Slováci někam vyjeli, zapomněli číslo autobusu, a pak nevěděli jak zpátky. Před chvíli mě Radek předal nějaký slovenský Monice a šel domů. Teď tu sedíme v klubu důchodců, kde je internet za 7$ na rok a emailujem do světa.
zatím se mějte krásně
Vaše Medúza - 26.6.2001 Austrálie, Sydney Ahojky všici A jak to vypadá tady. Včera jsem byla poprvé ve škole. Po testu a ústním povídání jsem ve skupině 4b, což je docela úspěch, protože skupin je 6 (6 je nejlepší). Kurzy 1-3 jsou nějaký nižší úrovně a 4-6 jsou ty vyšší. Nicméně na vyšší úroveň si moc nepřipadám, ve škole jim sice rozumím, ale na chodníku jak komu. Tak to budu svádět na australský přízvuk. Včera jsme dostali homework na 2 stránky. Včera jsem měla děsně busy day. Musela jsem odejít že školy dřív (první "A") abych si zařídila Imigration Office (kvůli práci), ten je na druhý straně Sydney. Jela jsem tam metrem, který v některejch místech má i 25 nástupišť. No co, tak jsem se pořád všude ptala na cestu. Na imigračním jsem vystála děsnou frontu, vyplázla jsem 52$, a že mám přijít za 14 dní (bezva 14 dní nemůžu legálně pracovat). No a pak jsem se jich ptala, jestli ještě ten den (včerejšek) mužů jít na Tax Office, kde mi daj Tax File Number, díky kterému za mě budou odvádět daně (Mimochodem, bez něj bych opět neměla pracovat), řekli, že jo a ať si pospíším, že tam jsou do 4 hod. Tak jsem hnala jak debil, abych to stihla. Nemohla jsem to pořád najít. (Mají tu mapy, kde nejsou všechny ulice, takže se zdá, že je to za bukem. A vono je to přitom sakra daleko.) Doběhla jsem tam s 20 minutovou sekerou, ale byli tam. Celá radostná, že jsem to stihla, jsem se hnala k okýnku. Tam mi řekli, že mi na imigračním musí nejdřív změnit vízum a teprve potom můžu jít sem. Namítla jsem, že mám z imigračního papír, že už se na tom pracuje, a taky že mě sem z imigračního poslali. Řekli mi, sorry, a že se nedá nic dělat, že se uvidíme až za 14 dní (šmejdi). Jo a vystaveni toho čísla jim bude trvat 3 týdny. Prostě úřady jsou všude na světě stejný šmejdi. A teď něco veselejšího co už jsem všechno viděla: Operu, Harbour bridge, Hide park, Darlingtown a v neděli jsem si udělala výlet po plážích (kolem 10 kiláků z kopce do kopce- docela jsem toho měla plný kecky) bylo to moc supr, akorát mám pěkně spálenou celou hlavu, ačkoli jsem se namazala. Jinak, pláže se tu táhnou jedna za druhou. Oddělují je od sebe občas nějaké zálivy nebo skály, je to fakt dost dobrý (do e-mailu tohle slovo můžu napsat bez obav. Horší je ale, že ho dost používám i v civilu, tak se moc těším až po mě někdo vyrukuje). Taky jsem poprvé viděla na vlastní oči serfaře, jak řádí na vlnách. Je to báječný, v létě to taky zkusím. Jinak, Tasmanovo moře je docela studený a vydalo mi první úlovky škeblí. A teď zase jinou pohádku - "O Sydney". Sydney je složená že spousty maličkatejch domečků, který jsou prokvetlý spoustou zeleně a v centru výškovými budovami. Teď tu všechno kvete, dokonce jsem viděla i citróny na stromě. Je to tu teď moc pěkný. Mezi tím vším poletují papoušci. Předměstí vypadají skoro všechny stejně, takže se tu dost blbě orientuje (o mapách jsem se už zmínila). No a aby toho nebylo málo, nepopisujou zastávky jmény, dokonce tu není ani napsané kam který autobus jede. Jsou tu jen čísla autobusů, který na který zastávce staví. No staví, žádnej autobus totiž nezastaví sám od sebe, musí se na něj buď zamávat anebo zazvonit, to záleží na tom, jestli jseš uvnitř nebo venku (skvělý pro slepejše jako jsem já). A v autobusech samozřejmě nehlásí názvy stanic. Takže co se týká dopravy, tak jsem na ni vyzrála tak, že jsem si našla pár orientačních bodů (zaplať pánbů za ně), no a když jedu někam, kde to neznám, alespoň vím kam se v případě nezdaru vrátit a zkusit to znovu (zatím jsem všude dojela na první pokus). Domácí je pěkná hyena. Je chudák děsně zamindrakovaná a bohužel si to vylejvá na nás (naštěstí tam skoro nejsem), časem se musím podívat po něčem jiném. Jo, a čím mě pěkně namíchla, volal mi Mirek (pán z letadla) a ona mi to řekla až po 4 dnech. Naštěstí už mám mobil (mám ho ode dneška takže ještě nevím číslo), tak mu můžu zavolat sama. Taky jsem se už spojila s Bejšákem (čtyrkařem, kterého osud zavál do jiné země, ale čtyřku z něj nedostal) je moc fain. Zítra půjdem na nějakou recepci, a taky mi pomáhá hledat práci. On sám tady vydává český noviny. Jo a ještě dodatek ke škole. Ve třídě jsou samý šikmáci. Sedím s klukem že Singapuru, jmenuje se Juki a dneska mě pozval o přestávce do baru na matonku. Ve třídě jsme jen dva Evropani, oba Češi, ale Mirek-spolužák (tady si nechá říkat Mike) se mnou mluví před nima jen anglicky, za což jsem docela ráda. Jo, taky je dobrá prča, když čtou docházku: Tiju, Juki, Tuki, atd. Na odpoledku s náma chodí kromě šikmáčů ještě Turci a Portugalka (je tu opravdu směsice národů). mějte se jak jen to nejlíp jde Medúza Ps.: Doufám, že to má hlavu a patu, protože píšu v děsným randálu. V našem klubu důchodců (vysloužilí námořníci) jsou totiž herní automaty a pořád na nich někdo hraje. Je to hrozný, ta jejich vtíravá melodie, je na přes držku. - 6.7.2001 Austrálie, Sydney Ahojky všici Já tady teď docela válčím. Ve čtvrtek jsem byla poprvé v práci (pizzerie), bylo to dost příšerný, ale řekli, že mám přijít v sobotu a v neděli. Bezva, řekla jsem si, mám vyhráno. Po šichtě se všichni najedli, a tak jsem si s nima dala malou pizzu, šéf se na mě pořád usmíval, tak jsem si myslela, že je všechno O.K. A v pondělí jsem se dozvěděla přes slovenku, co mi tenhle fain job dohodila, že už nemám chodit, kvůli tomu, že jsem si vzala pizzu jako ostatní (všichni říkali, že si mužů vzít všechno co nabízíme) a nakonec jsem se dozvěděla, že na jídlo ještě nemám nárok. Jsem z toho docela vykolejená (no, první vyhrání z kapsy vyhání), kdyby mi všichni neříkali, že si můžu dát všechno co nabízej hostům. No pakárna - poučení pro příště. Tak teď sháním něco jinýho. Dneska jsem byla na jejich úřadě práce psát test na psaní na stroji (to by byla perfektní práce - každej den od do a ne jako v hospodě, jen když jsou lidi). Naneštěstí mi to nevyšlo, text jsem napsala na 98%, ale nešly mi čísla, ty jsem měla jen na 89%, že prej mám trénovat a zkusit to za 14 dní znova (určitě to zkusím, ale mrzí mě, že to nevyšlo hned napoprvé). Taky jsem se ptala u Kodaku (taky nic, že prej teď není sezóna - dali mi tam telefoní číslo, který nefunguje). Pak jsem si ještě našla fotografický studio, tam mi řekli, že chtějí vidět book s mýma fotkama (ten samozřejmě nemám - časem až budu mít nějaký prachy, tak tady zkusím něco nafotit a dát vyvolat, ale teď by to bylo ztrátový). Zejtra bych měla jít uklízet (ještě nevím kam, jen doufám, že to nebouchne), taky jsem volala na jeden inzerát - bylo to starání se o starou paní - řekli, že se ozvou příští týden, jestli z toho něco vypadne se uvidí příští týden. Jinak, o víkendu jsem byla na nádherný pláži Watson Bay. Je to nádherný místo (hodně lodí, palem a nádhernej pohled na Sydney). Večer jsem šla makat do picošky. A v neděli jsem byla v botanický zahradě. Je blízko opery a naprosto neskutečná - prales uprostřed velkoměsta. V zahradě jsou různý části - růže, čínská vegetace, tropický prales, koření). Zjistili jsme, že tropický prales se normálně platí, ale že dneska je tu zadarmo nejen prales, ale i muzea a památníky. Tak jsme (s lidma ze školy) šli ještě do památníku uprostřed Hide parku (památník na počest padlých za 1.světový v Africe). Přiznávám, že jsem nevěděla, že se týhle války taky účastnily Austrálie a Nový Zéland, pak jsme šli do Barak Muzea (bylo to dost nudný, protože tam měli pamětihodností starý tak kolem 100 let - to je historie) Pak jsme šli do art galerie (má asi 6 pater a zdaleka jsme neprošli všechny. Teď je tu výstava věnována obrazům Picasa a Renoira - tam jsme, ale nešli protože chtějí kolem 20 dolarů). Jo a taky jsme navštívili palác parlamentu (celkem nuda). Pak jsem šla ještě naposledy do picošky. Co mě čeká: v sobotu uklízení, pak si mě vyzvedne Mirek (pan z letadla) s Petrou (češka co u něj bydlí), pujdem někam na véču a v neděli na celej den na výlet (bohužel jsem moc nerozuměla kam) už se moc těším. Co mě čeká dál: hledání práce a trénování psaní čísel. V pondělí budem psát ve škole test, a když se mi zadaří můžu postoupit do vyššího levelu. Jinak, co se týká mluvení, je to slabší. A co se týká poslechu, tak někomu rozumím hned a někomu děsně blbě a musím mu pořád říkat, ať mi to zopakuje. Ve škole rozumím perfektně. Musím taky říct, že existuje čínská angličtina (angličtina v čínském podání), francouzská angličtina atd. V pondělí mi taky snad už konečně změní vízum, ale znamená to, že zase musím přes celé město na Imigration Office (to zas bude zážitek)a pak opět na Tax Office pro Tax File Number. Mějte se tam za vodou moc krásně moc pozdravů z jižní polokoule posílám já Miguela teď z Maroubry (Tady mi říkaj Mikela, protože tu skoro nikdo neumí říct "ch" a Míša v jejich podání zní dost divně) - 15.8.2001 Austrálie, Sydney Ahojky všichni mí kamarádové v Čechách, všem moc a moc děkuju za dopísky (emailíky), děsně mě těší každá nová zprávička z domova i ze zahraničí. Chci všem říct, že pořád ještě žiju, což se vám možná poslední dobou moc nezdálo, protože jsem se moc neozývala. Důvody byly dva: právě teď (asi měsíc) probíhá rekonstrukce našeho klubu důchodců, kam chodím na internet. Druhým důvodem byla nevyhnutelná potřeba sehnat nějakej džob, což se mi konečně podařilo. Pracuji na kase v jedný zelenině - je to tam docela dobrý, vlastníci jsou australský Italové, moji spolupracovníci jsou z celýho světa (Tibet, Lotyšsko, Thajsko, ...). Dále pracuji jako servírka v jedný český hospodě jmenuje se "Hungry Czech", což má být parodie na rozšířenou síť hospod "Hungry Jack" (to je něco jako McDonald). Dělat pro Čechy není nic moc, taky jsem roznášela letáky, což byla stupidita na n-tou, ale co, zkusit se má téměř všechno. Taky budu pravděpodobně doplňovat regály v jednom supermarketu. Už jsem tam byla na školení. Bylo to neuveřitelný: 4,5 hodiny nám pouštěli video o tom, kterak doplňovat zboží do regálu, jak se nosí krabice, že když hoří, tak máme zavolat hasiče, a o podobně zajímavejch věcech (nutno podotknout, že nám nezhasli, a museli jsme psát o tom, co jsme viděli a slyšeli. Naštěstí naše školitelka byla celkem dobrá, když jsem něčemu nerozuměla, tak mě to nechala opsat od jednoho zrzavýho Itala, no a když jsem to nemohla prečíst, tak mi to vyspelovala). No co, tohle úchvatný školení bude placený. V pátek mi končí škola a začínají mi prázdniny (měsíc). Během prázdnin můžu pracovat neomezeně (normálně totiž můžu legálně pracovat jen 20 hodin tejdně). No, a teď z jiného soudku. Můj australskej děda (pán z letadla - přivlastnila jsem si ho za dědu, protože mu je 75 let a já jsem nikdy vlastního dědu neviděla) se ukázal, že je neskutečně prachatej. Takže mě občas bere na večeře a na výlety. Pozval mě do pětihvězdičkovýho hotelu (samozřejmě jsme měli každej svůj pokoj a vše proběhlo ve vší počestnosti), tam jsem si dva dny válela šunky v sauně, v bazénu a ve výřivce. Nicméně musím podotknout, že to byla neskutečná nuda, protože mu je přece jenom 75 let, a tak jsem si vyslechla spoustu vyprávění o první republice a podobně zajímavejch věcech. Okolo hotelu bylo spoustu atrakcí pro pracháče. Nejvíc mě zaujal vodní aerobic (sledovala jsem ho z balkónu) cvičitel byl celkem normální kluk, ale cvičenky měly všechny kolem 100 kg a byly tak neuvěřitelně neohrabaný, no děsná prča - docela jsem se bavila. Když šel děda za lékařema (pracuje jako dealer léků), tak jsem si sbalila věci a šla asi 5 km po pláži pískem, až jsem se dostala od všech těch komerčáren, sbírala jsem na plážích mušle a nakonec jsem si našla opuštěný skaliska, kde jsem se rozvalovala asi hodinu. Pak jsem poprvé vlezla do Tasmanova moře (bylo pěkně studený a slaný). Ani se mi nechtělo vracet se do toho komerčního světa. Úchvatný na celejch dvou dnech bylo to, že mi děda půjčil auto a já jsem poprvé řídila na pravý straně v autě a na levý straně silnice, bylo to něco naprosto novýho. Jednak dědovo auto je dost velký (No co to říkal, prej 6-ti válec s objemem 4,5 litru, auto se jmenuje Holden, což je australská automobilka spolčená s Opelem. Jestli se vám na tom něco nezdá, tak je to klidně možný, protože autům nerozumím. Já vím jen, že bylo se zlato/hnědou metalýzou, pěkný a velký) a druhak je to děsnej nezvyk, řídit na druhý straně. Největší starosti mi dělají kruhový objezdy, tam si naprosto nejsem jistá, na kterou stranu zahnout. Z celýho víkendu mám spoustu fotek, tak vám je ukážu až se někdy zase dostanu do Čech. Taky jsme byli s lidma z našeho bytu tančit, byla to příjemná změna - poprvé jsem se tu šla bavit (lidi, s kterýma jsem tam byla byly pohodový, takže to tam ušlo, i když hudba byla dost přišerná). Co plánujem, kluci z našeho bytu mě pozvali na přechod "Modrejch hor", tak až budu mít čas, tak vyrazíme, už se moc těším. Taky plánuju, že s nima vyrazím do kina (zjistila jsem, že obrázky jsou k nezaplacení, no a co si nedomyslím, tak mi vysvětlí. Anglický filmy maj totiž příšerný množství slangů). Tenhle můj emajl bude asi dost úchvatnej, protože se nějak nemůžu soustředit, chci toho tolik napsat a mám docela málo času, tak snad příšte. Prosím pište, časem se všema emailama prokoušu a začnu zase odpovídat. Pa z druhýho konce světa Medúza - 15.9.2001 Austrálie, Sydney Ahojky všici Dneska a zitra mam posledni moznost si uzit prazdniny, protoze od pondelka budu mit zase skolu. Jinak uz se tady zacinam vic zabydlovat. S lidma ze skoly navstevujeme takovou rockovou hospu s tancem, zpevem a alkoholem. Jmenuje se to tam 3 opice (jednu uz jsem si prinesla i domu. Mrcha mi sedela za krkem a nechtela se me asi pul dne pustit), nad domovnim stitem jim opravdu sedi 3 opice jedna si drzi pusu, druha usi a treti oci. Ja jsem si drzela bricho. Uvnitr hraje ziva muzika, hodne hrajou Beatles, Claptona, Dylena a takovy veci co se daji poslouchat, takze jsem moc rada, ze mame kam chodit. Na didzinu opravdu jit nemuzu. Ted jsem akorad prisla z jednoho klubu, kam chodim za 4$ dolary plavat, cvicit a vyvalovat se do sauny. Ted jsem tak krasne zrelaxovana, ze si pripadam jako bych prave byla znova porozena. Co se tyka prace. TAk jsem si nasla jednu picerii jmenuje se Mama Teresa a jsou tam pohodickovy lidi. Po praci se vzdycky vsichni spolecne najime (budu to pozdni vecereni muset zacit sabotovat jinak se budu za chvili kutalet), a kdyz nemame dost tak jdem do baru vedle. V tomhle baru se schazi vsichni pracujici z okoli uz jich taky par znam. Co je na tom vsem super, ze porad mluvim anglicky, vsichni ty lidickove se mnou jsou na me hodny a trpelive mi vsecko vysvetlujou, kdyz necemu nerozumim. Tady z toho baru mam taky dobrej zazitek. Sli jsme tam jen na skok, protoze kluci si chteli overit nejaky vysledky rugby, kdyz v tom misto rugby zacali v primym prenosu vysilat informace z New Yourku. Vsichni jsme sedeli pred televizi s otevrenou pusou a nechtelo se nam verit, ze to neni jen film. Kdyz, jsem prisla domu tak zase hned volal Juki, ze se boji, ze dalsi utok bude na Japonsko, a ze mu vsichni kamaradi porad volaji z Japonska, jestli jsme tady O.K. TAk O.K. tady opravdu jsme. Kdyz ustaly debaty na tema Japonsko a New York zacal Juki jecet, ze mu po strope leze obrovskej 12 cm pavouk, a ze se ho boji. A tak jsem si jeste v primym prenosu vyslechla jak se vyhani pavouk z domu, taky dobry. Pak jeste chodim pracovat do zeleniny, ale tu mozna zrusim, kdyz mi daji v picosce vic dni (jsou tam o dost lepsi praspule). Taky obcas chodim pomahat uklizet jednem zidum, slibujou mi, ze by chteli taky neco naucit na pocitaci, ale zatim tam porad chodim jen uklizet, tak uvidim. Taky budu muset asi zrusit praci v supermarketu, uz to prestavam nejak vsechno stihat. Je zajimavy, ze tady clovek dre jak mezek a dela samy podradny prace, ale nejak se to tady da zkousnout, nevim cim to je ale da se. Je sice pravda, ze uz mockrat jsem si rekla, ze se na to tady muzu taky ..., ale jeste jsem to neudelala. Co dal? Myslim, ze je treba taky napsat o jednom z nejlepsim mejdanu v Sydney. Byli jsme ve 3 opicich, protoze se jeden nemeckej Willy akorad vracel domu, a tak jsme se s nim chteli rozloucit. Tam jsme se dobre bavili - tancili, pili, hrali biliard (vyjmecne mi to i slo). Pak jsme sli jeste do jednoho podniku, tam jsme sedeli pred krbem a jentak se bavili Jukim (dobrej kamarad japonec civilnim jmenem Yukimone Owada, pro nas pro vsechny Juki), on ji mel totiz po 2 pivech jak z praku, a byl desne vtipnej. No a pak me napadlo, ze nejlepsi lecba opice je chodit, a tak jsem zavelela smer opera. Byl to uplne super napad, chtela jsem videt vychod slunce pred operou. Prahu poranu a v noci znam, ale Sydney doposud ne. Kdyz jsme prisli pred operu, nebyla tam ani noha, a tak jsme si lehli pred vchod na zem a jen tak smirovali posledni hvezdicky na nebi, no proste parada. Pak jsme sedeli asi hodku pred botanickou zahradou a cekali na ten vychod slunce (vyhled jsme meli akorad na operu a na most - proste paradicka). Jen zakonceni bylo nic moc slunicko ten vychod slunce pekne odflaklo, byl nic moc, ale to zas na konec ani tak nevadilo. Kdyz jsem prisla domu nekdy kolem pul sedmy. Tak mi jeste volal Juki, ze prejel, a ze uz chce bejt doma. A tak jsem s nim kecala asi do 7 hod nez se konecne dostal domu. No a to je zatim vsecko, pokracovani priste. Mejte se moc krasne, pa Medy, ta z druhyho konce sveta - 20.12.2001 Austrálie, Sydney Ahojky mi drazi kamaradove v Cechach,
Jinak, to koukate, kdo vam to zase jednou pise, cooo? Ja jsem byla totiz tak moc vytizena, ze jsem se vubec k emailovy nedostala. Obcas jsem mela cas precist par zprav, ale v zadnym pripade se mi nedarilo odpovidat. Tak se touhle cestou omlouvam, vsem tem co chteli nejaky info a nedostali nic a naopak dekuji vsem co mi nabizeli nejaky kontakty a tak podobne.
A coze se to tu vsechno vubec delo? Tak pracovala jsem
(picerie Mamma Teressa italove), studovala jsem (Firs
certifikate anglictinu), byla jsem nemocna, schaneli jsme nove
lidi do naseho bytu, coz bylo dost zajimavy, protoze 3 z peti
lidi nam rekli, ze dostali job s bytem, to bylo radosti. Museli
jsme na rychlo schanet nejaky lidi, protoze najem zustal porad
stejny a majitelum je jedno jestli jim budou platit lidi dva
nebo pet. Pak zacala dalsi etapa - stary spolubydlici po nas
zacali pozadovat nehorazny prachy za vybaveni bytu, ktery
Jelikoz jsme jesme nemeli jeste dost, tak jsme se rozhodli,
ze pojedem do kina kousek od mista, kde bydlim, protoze tu mame
Na zaver: preferuju pokec po internetu nebo po telefonu, sem se da volat pres X-kartu, ktera nejni asi zas az tak draha, protoze s nasima mluvim hodne casto, odsud se da volat pres Hellou kartu, ktera taky ujde. Co je ale uplne nejlepsi je mluveni pres internet, ktery je nejlevnejsi ze vseho stoji to vlastne jen pripojeni na internet. Spojeni pres internet: pres Net Meeting/ server ils.atlas.cz Muj telefon 0061/2/93 10 06 82 nebo 0061/0409 87 49 62 Pozzzzzzzzzzoorrrrrrrr jsme tady o 10 hodin napred!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Mejte se vsichni moc krasne a piste, piste, piste, se mnou uz to ted bude taky lepci, protoze mame ted internet doma Ahoj Meduza - 20.5.2003 Někde v Jižní Americe Ahojky lidi, To jste prekvapeni, kdo Vam pise coo? Ja jsem nejak prestala psat 26kovy e-maily, protoze jsem si nebyla jista jestli to lidi bavi a taky jsem nemela moc casu a pristup k netu. Tak a ted, aby jste porozumeli, uvedu Vas do deje. V Sydney jsem vydrzela rok a pul, nejdriv jsem studovala anglictinu a pak grafickej design. V Australii jsem taky konecne prolomila vlny a potkala chlapa (jmenuje se Ondrej), kterej je mi partnerem. S Ondrou jsme v listopadu 2002 odjeli ze Sydney a od ty doby cestujem okolo sveta: Novy Zealand (3 mesice), Francouzska Polynesie (Pappeete, Bora Bora, Whuahine, Raiatela, Moorea...12 dni), Velikonocni Ostrov (4 dny) a od zacatku brezna cestujem po Jizni Americe, cikcakujem porad mezi Argentinou a Chile. Ted se rozmyslime jestli jeste jet do Ekvadoru anebo ne (desne se tam krade a je tam ne zas az tak bezpecno). Koncem cervna prijedem do Velky Britanie, kde by jsme chteli alespon castecne obnovit nase finance. To je tak nejak v kostce vsechno. Pro ty, co maj radi detaily prikladam dva dopisy, co jsem psala nasim v prubehu cesty...
O Tahiti...tak uz se zase po dlouhe dobe ozyvam, tentokrat z Puerta Natales coz je na jihu Chile cela oblast se tu jmenuje Patagonie. Ale od zacatku, jak jsme se sem dostali? Z Aucklandu jsme odleteli na Tahiti (Ondrovo vysnene misto, priznal se, ze uz jako kluk si maloval Tahitske pristresky) oba jsme se tesili na krasne proslunene plaze, kde budem jen sami dva a nikdo jiny. To byly nase predstavy. A jak to bylo ve skutecnosti? Na Tahiti jsme prileteli ve 22:30, coz je doba znacne pokrocila, ale zas az tak nam to nevadilo, protoze jsme se posunuli v case o 22,5 hodin zpatky. Co nas, ale dostalo hned po vystoupeni z letadlo, bylo neskutecny horko a hlavne vlhko, mela jsme pocit jako, kdyz clovek v horkem dnu vejde do skleniku, hruza. V letistni hale nas uvitaly dve tahitanky jejich kvetinkama a opodal vyhravaly mistnaci jejich klasicky pecky, rikali jsme si, "to je super to nas asi ceka jen a jen pohodicka". Vetraky se marne snazily trochu rozhybat vzduch, a tak nam nezbylo nic jineho nez trpelive cekat ve fronte na celni odbaveni. V cestovce nas ujistovali, ze na letiste prijde spousta mistnich s nabitkama na ubytovani, bohuzel jediny co tam nabizeli byli mnohodenni vylety na obrovskych lodi, drahe i pro Americany. A tak jsme nasli v pruvodci nejblizsi hostel a vyrazili jsme po svych. Nemohli jsme verit vlastnim ocim - vsude hroznej bordel a nezkutecny mnozstvi psu. No nakonec jsme nasli i pension Fifi. Majitel neprijemnej asiat, bydleni za paravanama se spoustou dalsich lidi a cena za kterou by jsme meli na Zealandu lepsi hotel. No nic, jen co se tu rozkoukame,tak si najdeme mistecko na nejaky ty plazi, kde budem jen sami dva. Rano jsme si nasli v pruvodci jiny hostel s dovazkou, majitel, ze je pry surfar. No nic prisel takovej chlapek povida ja jsem Frrederrik, nalozil nas do auta, cestou nam vychvaloval jeho hostel. Za oknem se zatim mijelo Pappeete (hlavni ostrov Tahiti), vsude nezkutecnej bordel a desnejch lidi, domu, psu a kohoutu. Vypadala to jak v nejaky rozvojovy zemi, jen ty ceny, jak jsme zjistili pozdeji byli nezkutecny (clovek by ocekaval za drahotu taky nejakou kvalitu, ale to se na Tahiti pokud nemas spoustu penez proste najit neda). Frrederrikovo misto bylo o trochu lepsi nez Fifi, ale porad hruza, v okoli sice spoustu tropickej rostlin jako bananovniky, chlebovniky..., ale? Potom co jsme se vzpamatovali po presunu, horko/vlhko bylo opet priserny, jsme vyrazili na plaz. Misto vysneny nadhery nas uvitala uzoucka, spinava plazicka se spoustou lidi. Tak jsme radsi hned skocili do vody, byla jak kafe, vubec neosvezila. Ale pod vodou to byl raj, spoustu koralu, ruznejch rybicek. Pohodicka. Moje prvni snorchlovani v zivote me opravdu nadchlo. Pak jsme jeste videli krasnej krvavej zapad slunce, a sli "domu". U snidane nam Frrederrik dal par typu co delat, nakonec jsme zvolily letecky zpusob cestovani mezi ostruvkama, protoze na Pappeete rozhodne nebo nic k videni. Listky nas kazdyho vysli na 6500 Kc, coz zase az tak hrozny nebylo. Prvni zastavka Bora Bora (doba letu 45 minut), o neco lepsi nez Pappeete, nasli jsme si dokonce jedinou soukromou plaz, ktera bylo siroka tak tri metry. Spani Ondra nasel mezi bananovnikama v takovym kopci, vysekal tam misto. Cekali jsme az se setmi a pak jsme se tam prestehovali (neco jinyho nez nase predstavy, ale lepsi nez platit za drahej neutulnej hostel, kde okolo spi spousta lidi). Na plazi bylo jen par mistnaku, jinak nekde nikdo jen tma. Vlezli jsme si do skryse postavili stan, prikryli se prosteradlem, ktery jsme stiply Frrederrikovi, a ze jdeme spat. Za chvili, ale mistnaci z plaze vyrazili smer nas ukryt s baterkama a volali na nas. Ondra zavelel delej, ze tu nejsme. A tak jsme tam vlastne nebyli. Mistnaci naskakali do auta a odfrceli. Jenze par jich bylo porad pod kopcem a hlidali nas. Po chvili se auto vratilo, no hruza, nevedeli jsme o co jim jde o stan, penize, nas? Nakonec nas nasli. Jenze mluvili jen tahitsky a francouzsky, a tak jsme presli do posunkove reci. Naznacovali neco, ze stan a jinam. Ondra rek pockej tady a hlidej veci, kdyby neco tak kric ja jdu s nima, oni ze mam jit taky, ale hlidala jsem, vystrasena sama v lese. Vsichni odesli, coz bylo mozna jeste horsi, nevedela jsem co mam delat, jestli prijdou nejaky dalsi nebo co se bude dit. Asi za 5 nekonecnejch minut prisel Ondra. Hura. Tak co? Ze prej spime na miste duchu, a ze se mame posunout, ze maji za zatackou parcelu, kde stavi dum a tam je to pry bezpecny. No na vybranou jsme nemeli, a tak jsme se prestehovali, hrozne se nam ulevylo, ale noc na staveni mela hodne, hodne daleko k nasim romantickym predstavam. Rano jsme se porozhlidly po okoli a zjisti, ze Bora Bora je sice hezci nez Pappeety, ale stejne huste obydleny po obvodu a uprostred ostrova "misto duchu" (mimochodem me docela pobavilo, kdyz mi Ondra ukazoval jak mu v noci ukazovali dospely lidi ducha, melo to hodne blizko k budliky, budliky). Den jsme stravili ve spolecnosti asi peti psu (ktery nas porad obstastnovali svou pritomnosti, dokonce i ve vode) ve stinu na verejne plazi, kde mimochodem nebyli verejny zachody (zachod = voda nebo les). V noci prisla dalsi jobovka, tyhle ostrovy se jen a jen hemzi krabama a v noci za odlivu nebo prilivu (to si nejsem jista) se presunujou k vode. Delali u toho, ale takovej randal a hlavne cestou vyhledavali mistecko kam se zavrtat. Idealni jim prisel nas stan. Priserny - predstavte si, ze spite (mate postaveny jen tropiko od stanu, mysleli jsme proti komarum) a najednou cejtite jak neco okolo vas z venku leze. Hruza - nenavidim kraby, jsou to takovy mrchy. Voci na vrch hlavy a tak se pokoutne sinou bokem. Hrozny. Rano jsme nasli okolo stanu hotovy dalnice kudy se ty svine sinuly a ze jich bylo. Z Ondry pak vypadlo, ze vydel dokonce jak jeden v noci vylez az do okynka v zadu (coz je asi 40 cm vysoko), nastesti ja jsem to nevidela, jinak bych asi vyletela z kuze. Na tyhle plazi jsme pak stravili asi 3 dny, zkamaradila jsem se tam spis intuitivne nez nejak verbalne s jednou tahitankou. Potkali jsme se jednou rano, kdyz jsem vylezla za sera ze stanu curat. Umeli jsme si rict jen bonjure, a ze neumim francouzsky. Odpoledne se, ale objevila se dvouma malyma detma. A zjistila jsem, ze zatim co mi jsme snorchlovali ona odhanela psy od nasich veci. Tak jsem ji to oplatila. Kdyz jsem videla v jedny psi tlame deckou lahev se stavou, tak jsem ji psovi vyrvala z huby a donesla ji to. Jeji reakce byla zvlastni, popadla kokos (kterej se tam mimochodem valelo spoust, Ondra se je naucil otvirat, a tak jsme si davali) a mrskla ho po tom coklovy vsi silou, ten jen zavil a odklusal. Vecer jsem vylezla z vody driv nez Ondra a chtela jsem se umejt, prinesla jsem si v lahvych od dobry vody vodu (protoze sprchy tam samozrejme zadny nebyly) a zacala se mydlit. A tahitanka, ktera byla celej den i s detma pobliz, na me zacala posunkama, ze mam jit k ni domu, ze ma sprchu. Ja na ni zase posunkama, ze je to dobry, ze mam spoustu vody. No nakonec jsem sni sla (cela namydlena i s hlavou a jen v plavkach a s lahvi na vodu v ruce. Domecek mela opodal krasnej takovej jako si Ondra maloval, kdyz byl malej anebo takovej co z nich jsou moderni luxusni hotely se sklenenou podlahou, ktery stoji US $800. Ona ale vevnitr nemela skoro zadny nabytek v podstate jen stul a zidle. Sprch byla taky zvlastni hodice a na jejim konci plastikova lahev s propichanyma dirama. Vysprchovala jsem se a ona, ze mame prijit na kafe. Kdyz jsem se vratila na plaz Ondra byl jeste pod vodou, a ja tak pospichala, aby nemel strach kde jsem. Druhy den jsme si pronajali lod na Motu coz je vlastne koralovy prsten z malych ostruvku okolo hlavniho ostrova. Tohle motu bylo soukrome, ale my jsme tam jeli s tim, ze si nekam za sera zalezem a prespime tam. Cesta lodi byla uchvatna, videli jsme nekolik rejnoku, voda byla pruzracna. Na Motu bylo neskutecny mnozstvi komaru, ktery zrali i pres den jen co se clovek schoval do stinu, bez kteryho chcipal vedrem. Pres den jsme snorchlovali "v akvariu" coz podle pruvodce ma byt jedno z nejlepsi. Jenze se to zase zvrtlo v opruz, protoze v "akvariu" hrozne malo vody a desne silnej proud, docela se divim, ze jsme vylezli neposkrabany a nepopichany od jezku, kterejch tam bylo silene. V noci jsme si zalezli na takovy schovany misto, Ondra si stezoval, ze se poti, i kdyz lezi, bylo fakt desne. V noci jsme navic museli vylejzat a prehodit plachtu pres tropiko, protoze zacalo prset. Kdyz pak prset prestalo, tak jsme museli zase ven, sundavat plachtu, protoze uvnitr bylo hrozne. Po navratu z Motu jsme sli hned do telefoni budky prebukovat nase lety a odlet z Tahiti, rekli jsme si, ze za tech podminek co mame a kolik nas to stoji to nema cenu, ze by to bylo hezky kdyby jsme mohli bydlet v luxusnim hotelu s uzasnou plazi, kterou zametaji hrabickama a sbiraji tam i spadli listky, kde by jsme stejne vydrzeli maximalne 4 dny. Z puvodnich 21 dni, ktery jsme chteli na Tahiti stravit, jsme tam byli 12 coz bylo az az. Navstivili jsme ostrovy - Pappeete, Bora Bora, Raiatela, Huahine, chteli jsme Mooreu, ale protoze prselo takovym zpusobem, ze jsme se nemohli dostat ani z letiste, po 3 hodinach jsme to vzdali a vratili se na Pappeete a pryc na Velikonocni Ostrov. Tam to bylo naprosto uzasny, stravili jsme tam 4 dny, na dva jsme si pujcili dzip - pokochali jsme se obrovskyma sochama Moau, prolezli jsme spoustu podzemnich jeskyni, videly jsme dva nadherny kratery, domecky kultu "ptacich lidi", spoustu koni asi to budu muset popsat az priste, ted uz budu pomalu koncit, protoze jsem se nejak hrozne rozepsala a my jeste musime na jidlo a balit, zejtra jedem z Puerta Natales do Punta Arenas a dalsi den letime (deviti mistnym letadylkem na ohnovou zem do Puerta Wiliams). Jen jeste: Z Velikonocniho ostrova jsme leteli do Santiaga zustali tam pres noc a leteli do Punta Arenas - busem do Puarto Natales - Tores de Paine (nadherna prirodni rezervace) zpatky a pak uz to znate...
O PatagoniiAsi vynecham Velikonocni Ostrov, o tom jsem psala strucne minule. Z ostrova jsme prileteli do Santiaga de Chile, prespali tam a hned druhy den jsme odleteli do Punta Arenas (mestecka mensiho nez Santiago a taky o moc utulnejsiho). Prileteli jsme tam asi kolem 23 hodiny, nic moc. Na letisti jsme nasli autobus, kterej nas zavezl do mesta a asi kolem 0:30 jsme busili na dvere u jednoho hostelu jmenoval se "Paradise"(raj). Smrdelo to tam po psech, ale majitel byl pohodar. Rano jsme zjistili, ze to tam melo smrdet po cem, nasli jsme jich tam asi 5. Ondra chtel letet uz odtud na Ohnovou zem, ale bohuzel jsme museli 14 dni cekat na letadlo, tak jsme zatim odjeli do Puerta Natales a vydali se na 10 dni do Tores del Paine (krasny narodni park, ktery je pod ochranou UNESCA). Vylet to byl pekny, ale dost narocny, hlavne na pocasi. Nejdriv jsme meli problemy s aklimatizaci, protoze behem 5-ti hodin jsme se dostali ze Santiaga kde bylo kolem 27 stupnu do 7-mi stupnu. Pak se snehem a nepohodou, ale nakonec se pocasi trochu umoudrilo a meli jsme asi 4 dny pekne. Co bylo na tomhle treku jeste docela neprijemny bylo to, ze byl hodne turisticky proflaklej a mel kempy placeny a neplaceny, mimo ne se moc spat nedalo, kvuli terenu a vetrum, ktery tady dokazou byt opravdu silny. Takze jsme sli posledni 4-5 dnu 8 hodin denne, coz da docela zabrat, nehlede na to, ze se tu stmivalo proklate brzo, myslim, ze to bylo kolem 7-me hodiny. Coz s nasi stavaci moralkou nejde moc dohromady. Jednou jsme spali mimo kemp, i pres me durazne protestovani a stavkovani. Ondra se proste zasek a rekl, ze do placenejch kempu chodej jenom pitomci, a tak jsme spali na takovym vybezku. Vsecko bylo docela dobry, Ondra postavil okolo stanu kamennou terasku, a chtel abych mu ji pochvalila. Me, ale prislo, ze musi pri slabsim zavanu vetru spadnout, ale nechtela jsem zase protestovat, tak jsem chvili premejslela co mu na to rict. Az to vyresil vitr za me. Fouknul a teraska nam sletela do stanu. Nastesti jsme meli s sebou lepenku. Pak jsme konecne sli na kute. Jenze to jeste nebylo vsecko. Kolem 3:30 rano zacal foukat docela silnej vitr, nebezpecne nam prohybal tycky, tak jsme je tak ledabyle pridrzovali nohama a spali u toho. Jenze vitr silil, venku tma jak v pytli. Nakonec to dopadlo tak, ze jsme kazdej drzeli jednu zadni tyc, a modlili se, aby to stanik prezil, tyce se prohybali jak spagety. Jen co se zacalo trochu rozednivat, tak jsme ho zbourali a vysli do nejblizsi ubytovny a tam ho zasili. Mel jednu ohromne komplikovanou trhlinu na boku (byla totiz do zatacek, za coz vdecime trhlinam odolnemu materialu) zpusobena vetvema stromu a ta druha byla celkem lepsi zpusobena Ondrovou teraskou. Musela jsem Ondru naucit jak se sije a za 2-3 hodinky byl stan zase celej. Pak uz to docela slo, jen posledni noc. Spali jsme v kempu, za takovyma haldama drev, ktery slozili jako ochrana vetru. Ja jsem si lehla a skoro okamzite jsem usnula. Je pravda, ze jsem slysela jak okolo proslo nekolik zviratek, ale byla jsem tak unavena, ze jsem proste "padla za vlast". Asi kolem pulnoci me zbudil Ondra tim, ze se zacal oblikat a odchazet i s batohem. Vyjevene jsem na nej koukala a zmohla jsem se jen na otazku,: "kam jdes?". Pryc. "A vratis se jeste?" Nevim. Pozdeji jsem zjistila, ze Ondru tak priserne vytocili mysi, ktery nam pry behali i po strese stanu, po batohach, po varici a vsude. A tak jsme se presunuli asi o 200m vys a konecne usnul i Ondra. Po navratu z Tores del Paine jsme prespali v Puerto Natales a pak supky hupky do Punta Arenas do "raje" k nasemu pejskarovi a letadylkem na Ohnovou Zem do Puerta Willam (chilska strana Ohnove Zeme). Cesta dobra, az na to ze ke konci letu jsem malem vyskocila z kuze, protoze me tak priserne bolely usi. Pilot s tim proste rachnul moc rychle dolu. Puerto William bylo male sympaticky se tvarici mestecko bez asfaltovych silnic a pod stalym vojenskym dohledem. Hostely meli tak predrazeny, ze jsme se zbalili a sli spat za mesto. Nasli jsme si strategicky polozenou bazinu (bylo to blizko do mesta a nebyli jsme od nikud videt) bohuzel nic lepsiho jsme nenasli. Nahlasili jsme se na vojakach, ze jsme tam a vydali se na treka. Trek vedl krasnou, znackama moc neposkvrnenou krajinou, a tak se Ondra mohl vytahnou se svyma genialnima navigatorskyma schopnostma. Tady se mi, ale opravdu libilo, za celych 5 dni co jsme ho sli jsme nepotkali zivacka, nic se nam zleho nedelo, pocasi bylo ukazkove, podzim hral vsema barvama no proste pohodicka. A proto jsme se rozhodli jet jeste na Argentinskou stranu Ohnove Zeme (coz bylo jen pres vodu, ale protoze se argentinci nemaji s chilanama radi, tak jsme museli zpatku do Punta Arenas pak do Puerta Natales, kde jsme meli mapy opet zpatky do Punta Arenas a 14 hodin se drkotat autobusem do Ushuaii. Ushuajsky trek byl mnohem drsnejsi. Stravili jsme na nem 7 dni, mapu jsme sice sehnali, ale nebyly na ni vsechny vrstevnice na nekterych mistech dokonce zadne. A tak jsme (Ondra) zvolili nasi vlastni variantu. Musim rict, ze se mi libila, az na par vyjimek. Presli jsme radu prusmyku, videli spoustu, jezirek, bobrich hrazich, kterymi je to tu i naproti pres vodu jen poseto, videli jsme dokonce i tri bobry nazivo. Ale nejak k srdci nam neprirostli, delaji prisernou paseku, maji na svedomi spoustu mrtvych stromu a mokra. Brodili jsme se bazinou, kam Ondra zapad az po kolena a nemohl ven, a tak mam na svedomi taky jeden zachranarsky kousek. Prodirali jsme se prisernym rostim z jednoho ukrutnyho kopce a tak vselijak. Ted jsme zpatky v Ushuaje a hojime si rany. Ondra vcera uvaril vyborny biftek se zeleninou (prece jenom nam to jeho kuchareni v Sydney bylo k necemu dobry), dneska nas ceka dalsi kus, co jsme vcera nesnedli. Zitra pojedeme opet zpatku do Punta Arenas (do raje), pak do Puerta Natales (vyzvednout si vsecky veci) a pak do Kalafaty coz je u Argentincu a blizko je dalsi narodni park, ktery se jmenuje Fitz Roy. Zitra taky opustime nejjiznejsi obydleny cip sveta a zacneme si to cik cak snerovat mezi Chile a Argentinou smerem na sever. Tady na jihu uz zacina byt zima. Co bylo taky dobry jak jsme jeli sem, tak jsme si nakoupili sunku, mliko, no proste jidlo na svacu. Jenze na hranicich meli obrovsky cedule, ze se to nesmi. A my se strachovali celou tu dobu o sunku. Taky prikazdym prekroceni hranice se musi vyplnovat celni prohlaseni a dostaneme razitko, tak doufame, ze nam na to pasy vystaci. Co dal, v Punta Arenas jsme oslavili Ondrovi narozeniny, ktere mel presne v den, kdy jsme leteli na Ohnovou Zem. Koupili jsme v supermarketu ten nejvetsi dort (pro 20 lidi) a svicky. Nejdriv jsme to chteli oslavit v "Raji", ale pak se Ondra zacal obavat, ze je tam moc lidi, a tak jsme vyrazili na veceri a Ondra si pak dones i dort. Pani mu ho prinesla a zpivala mu u toho, pulka svicek cestou zhasla, ale nikomu to nevadilo. Ondra sfouknul ten zbytek, dostali jsme takovy masky. A pak vypadl proud. Ale Ondra zachranil situaci opet svuj dort zapalil. Docela dobrej vecer, dort jsme pak jedli jeste 3 dny, ale nakonec jsme ho udolali. Ahoj Meduza - 21.6.2003 Jižní Amerika, Quito Ahojky vsichni, nejak jsem se dostala do velkeho psaciho zkluzu a tak pisu vsem dohromady. Kdyby se vam tam neco nekde nezdalo tak to proto, ze tento dopis sel nejdriv mamince a tatinkovi. A jak se mame my? Protoze uz jsem dlouho nepsala tak nevim, kde zacit a asi to budu muset vic zestrucnit. Tak tedy v Chile jsme vylezli sopku "Lanin" 3776 m.n.m. celkovy prevyseni 2600 m (to jsme slapali) + jeste asi 700 m do vysky co jsme jeli autobusem. Vykon to byl dost obtiznej, oba jsme si hrabli na dno, pozdeji jsme zjistili, ze jsme meli oba vyskovou nemoc. První den jsme vylezli z vysky 400 m.n.m. do vysky 2600 m.n.m. do takovyho horskyho krytu. Ondra tam sotva vylezl (pozdeji jsme zjistili, ze to bylo prevysenim) a tak jsme tam zustali jeste cely pristi den. Samotnej vystup jsme zacali az treti den jeste za tmy v 6:30, den predem jsme totiz potkali nejaky chlapy a ty nam vyhrozovali jaky je to tezky a jestli se chceme vratit za svetla tak musime vyrazit hrozne brzo. Jim, ze to trvalo kolem 10-ti hodin. Jit za tmy bylo takovy nic moc, ale bylo krasny pozorovat jak se rozedniva. Na vrcholu jsme byli jeste pred 12-ctou hodinou a v pristresku v 1:30, kde jsme okamzite usnuli. Pohled z Laninu byl naprosto uzasnej, protoze v siroukym okoli nema zadnyho konkurenta, krome dalsich sopek jsme vydeli i zapadni pobrezi Ameriky, krasa. Na vrcholku byla pekna zima, ale hrozne nadherny utvary z namrazy. Po zdolani Lanina jsme si udelali turu okolo Bariloche bylo to pekny, ale zas az tak uzasny to taky nebylo. Z Bariloche jsme se pak presunuli do krasneho rybarskeho mestecka Puerto Mont (tedy zpatky do Chille). Nastesti jsme projeli, protoze cilsky celnici stavkovali a my jsme byli jeden z prvnich autobusu, ktery po trech dnech projel. Na hranicich jsme trochu znervozneli, protoze tam meli rentgen a my meli plny batoh jidla coz se nesmi. Rentgen sice meli, ale nic neobjevili (nastesti). A ted s Puerto Mont, krasny mestecko z pristavem, do kteryho privazej lodicky ze všech stran vsecky mozny potvory more a hned je tam zpracovavaj. Ondra mel oci na vrch hlavy a hned nejaky ty ohavnosti ochutnal, ja jsem si dala lososa. Puerto Mont je asi tak na pulce vzdalenosti mezi Ohnovou zemi a Santiagem. Nicmene cesta z Ohnove zeme sem trva kolem 4 dnu a odsud do Santiaga kolem 13 hodin, protoze tady uz maji dalnici. Dobry co? Z Puerta Mont jsme jeli na Chiloe (velky ostrov), kde jsme sli takovou pobrezni turu okolo more. Celkem zajimavy byt zase u more, jen to bylo mozna zbytecne moc dlouhy, ono preci jenom 5 hodin chuze piskem nic moc. A pak zase zpatky "kolektivem" (tak se tu rika autobusu) do civilizace. Slovo kolektivoo tu vyslovene pasuje, protoz autobus tu jezdi dvakrat dene a jedou s nim opravdu vsichni. Nejakej chlap mi malem sedel na kline, porad tak padal v zatackach. No zajimavej zazitek. Jinak jeste o Chiloe. Chiloe je civilizaci pomerne nezasazenej ostrov. Lidi tu zijou jako pred mnoha lety, zemedelci a susi morsky rasy, ktery pak prodavaj ve meste. Bylo zajimavy jak se tak najednou domorodci objevovali s jejich nakladem a pak se zas tak jak se objevili desne rychle ztraceli. Z trajektu do Puerta Mont jsme pak videli tulene (to jsou, ale exibicionisti). Z Puerta Mont do Santiaga, kde jsme si zmenili letenky (definitivne jsme vyskrtli Bolivii a Peru, kvuli casu a penezum) a hura do Ekvadoru. Prilet do Quita (hlavniho mesta 2850 m.n.m.) byl nezkutecny, neco takovyho jsme opravdu necekali. Po desne nekonecnym letu (hrozny horko a nuda v letadle, davali jen jeden desne blbej film a pak 2,5 hodiny nic. Jidlo stalo taky za prd.) jsme doleteli do Quita, kde jsme hned po vylezu z letadlla slyseli zbijecky, z nasich zkusenosti letiste byly vzdycky representativni a v mnoho pripadech nejhezcim kusem zeme. Tak tady prdlajs. Kdyz jsme se dostali za odbavovaci zonu tak nas od okolniho sveta oddelovali jen mrize a zanima snad vsichni indiani z mesta se prisli podivat co privezli za novy zviratka. Opravdu jsme si pripadali jak nejaky zvirata za mrizema a za nima dav pripravenej buh vi k cemu. Bylo desne neprijemny jak nas sledovali, ale utect se nedalo, a tak jsme si vzali taxi az do hostelu, ktery nam doporucili svycari v Santiagu. Hostel byl celkem fain, vypadal jako pevnost - v oknech mrize, na kazdych dveri vysaci zamky a tak jsme se tam citili bezpecne. Jen jsme museli asi po trech nocich zmenit pokoj, protoze v tom nasem starem byly blechy. Taky jsme dostaly spoustu uzitecnych rad jak se pohybovat v Quitu, mezi nima bylo i, pokud se nedostanes z mesta za svetla vem si taxika, protoze v nasi ulici prepadl jeden chlap s nozem 3 svycary a hned druhy den 8 svycaru s pistoli. Mymo jene jsme taky hned po priletu lehli kvuli nadmorsky vysce, protoze jsme prileteli ze Santiaga 400 m.n.m. behem asi 5-ti hodin do 2850 m.n.m. Desne nas boleli hlavy, zaludky jak na vode a celkova slabost. Kdyz jsme se trochu oklepali zacali jsme podnikat vypravy do mesta. Mesto ma dve casti starou a novou. Stara je docela zajimava ma spoustu kostelu a starych pamatek z dob osidleni spanely, v Quitu nejsou zadny insky pamatky, protoze je nejaky general tesne pred prichodem spanelu vsecky znicil a spanele tak zacali stavet na troskach inkskych domu. Nova cast mesta je hrozna. Krade se ovsem vsude. Nad mestem je dokonce obrovska socha andela, ktery rukama spojuje mesto s nebem. K andelu se nedoporucuje chodit pesky, protože cesta je pry zamorena zlodejema a znasilnovacema. Doporucuje se vzit si taxika az k sose, ale clovek pry nema opoustet jeji betonovy podstavec. Mesto je jinak obklopeny ze vsech stran 4000 m vysokyma horama, je to krasa. Problem je, ze vetsinu mesta, ktery je opravdu obrovsky a rozlezly tvori baraky, ktery nejsou vetsinou ani dostaveny, nemaji okna, ze strech koukaji draty, na kterych mistnaci susi pradlo. Vyjimkou je centrum to je pekny. Z Quita jsme jeli pak na "Cotopaxi 5897 m.n.m." sopku, kvuli ktery sem Ondra vlastne chtel jet. Lezli jsme ji pomalu a uvazlive - 7 dni v Quitu 2850 m.n.m. pak vystup k horsky chate 4800 m.n.m. a zpatky do kempu 3800 m.n.n. 3 noci tam a pak zpet k chate. U chaty jsme 2 noci kempovali a 3-ti jsme lezli, teda Ondra. Ja jsem byla tak nemocna, ze jsem nemohla. Muj vyskovy rekord je 5020 m.n.m., kam jsme vylezli v ramci aklimatizace. Ondru mi pak dostal jeden chlap dolu z vysky 5620 m.n.m., kde Ondra zkolaboval. Ted jsme zpatky v Quitu a premyslime co dal. Uz si konecne v Ekvadoru zaciname zvykat a zaciname ho mit i radi. Ne vsichni lidi jsou tady zlocinci, naopak mame spoustu skvelejch zkusenosti s lidma. I prestoze jsme bily tak nam dokazou najit autobus, poradit cestu a tak. Po navratu z Cotopaxi jsme jeli spolecne s jednema holandanama (to je skvely s anglictinou si clovek udela kamarady po celym svete) do Ekvadoru coz je malicka turisticka, ale hlavne presne rovnikova vesnicka. Bylo to tam zajimavy, clovek i nejak zapomel, ze je v Ekvadoru - bylo tam cisto a bylo to tam hezky. Meli tam rovnikovy pamatnik, a taky jsme navstivili velmi zajimavy muzeum s maketou Quita a New Yourku. Maketa Quita byla lepsi mela 15m na kazdou stranu. Baracky vypadaly velmi verohodne a uvnitr meli osvetleni. Se svetlama umeli dobry veci, nejdriv se zacalo stmivat, tma a rozedneni a k tomu skvela hudba a rano kokrhali kohouti. Dalsi vylet z Quita byl na trh do Otavala. Velky trh za mestem, kde se mi udelalo pekne spatne kvuli anti-malarikum. Dva dny jsem mela horecku, ale nastesti na to pomahal aspirin. No a ted to nejlepsi - vylet do jungle. Byl to nas prvni vylet, kterej jsme podnikly s cestovkou. Nejdriv jsme se obavali toho, ze tam bude vic turistu nez zvirat, ale nakonec to bylo uplne naopak. Z Quita jsme jeli do Laga Agria (8 hodin autobusem), coz byl nezkutecny zazitek. Vystoupali jsme do vysky 4035 m.n.m. a pak jsme si to hasili pekne z kopecka do vysky 550 m.n.m. Cesty byli nezpevneny, blativy a v horach pekne prselo. Na nekolika mistech byly pekny sesuvy pudy, ale ridicum to vubec nevadilo, kalili to o sto pet a porad se predjizdeli navzajem, nejlip v zatackach anebo nad velkyma propastma. Na jednom obzvlaste nebezpecnym miste byla pekna zacpa, spoustu tezkych aut a autobusu, stalo takovy kousek od propasti, ze to bylo nezkutecny. Pozdeji jsme zjistili, ze za celou zacpu mohli policajti, kteri kontrolovali doklady. Dalsi lahudkou na tehle autobusech jsou zachody. Je to neuveritelny, vyset na madlech, kdyz s to s clovekem clouma na vsecky strany a pritom jeste curat. Nektery autobusy nemeli ani zachody a tak vzdycky, kdyz se zastavilo tak pulka autobusu vybehla do rosti. Dalsi zvlastnosti ekvadorskych autobusu je, ze stavy proste vsude, lidi porad vystupujou a nastupujou na takovych mistech az se clovek divy. Cestou prevazi temer vsecko: od matraci, pres brambory, slepice, psy az po kravy (tenhle zazitek z kravou udelali nasi holandsky kamaradi - jeli autobusem a v tom mistnaci zacali nakladat na strechu mrtvou kravu, ktere pri jizde spadla hlava na stranu na okynko. Takze zevnitr byla videt jen mrtva kravska hlava s vyplazlim jazykem a po okynku z ni stekala krev). V Lagu Agriu jsme prespali a druhy den jsme jeli jeapem do narodniho parku Quabene. Cesta byla opet zajimava. Cesta byla pro zmenu nezkutecne prasna. Turistu nas uvnitr bylo 5 (mi jsme s Ondrou sedeli oba na prednim sedadle) vzadu dve italky a jedna americanka. Jenze na korbe bylo dalsich asi 5 lidi spolu s nasima vecma. Mezi tim vsim sedela pani s ditetem v naruci. Cestou krome prachu vzduchem poletovalo krome prachu jeste spousta kameni. Kalili jsme to opravdu nezkutecne, jednou Ondra dokonce zarval na ridice. To kdyz jsme zase predjizdeli auto, nic nebylo videt a najednou na nas vykouklo auto v protismeru. Ridic se jen zacal smat a zaradil se zpatky. Auto v protismeru byl bagr, ale to pri ty rychlosti nebylo videt. V parku nas zkasli kazdyho o $20 a jizda pokracovala, tentokrat lodi. Rychlost byla nezkutecna, voda strikala vsude. Cestou jsme videli opicky behat po stromech, kajmana kterej se vyvaloval v takovy tisine a anakondu co si hovela v krovi. Byli jsme jak v tranzu, cekali jsme jednu cvicenou opicku, mozna naky ptaky a chciply hady nalozeny v lihy, ale ne tohle. Po trech hodinach v jeapu a trech v lodi jsme dorazili na nase misto. Turistu nas tam bylo jen pet a par mistnaku, co zpravovaly nase chatrce a tabor. Pruvodce byl indian s velmi dobrou anglictinou, takova nezkutecna kombinace, jeho znalosti o jungly nas dostavaly, znal kazdou rostlinu i zvire. Hned par hodin po prijezdu jsme vyrazili na nocni prochazku jungli, vydeli jsme zpoustu mravencu, brouku a pavouku vsech velikosti. Zlatym hrebem bylo, kdyz Diego (nas vudce) vystoural klacickem z jedny diry tarantuly velikou jako dlan a chlupatou uplne priserne. Ve dne jsme pak podnikali ruzny vypravy: pesi to nam Diego ukazoval ruzny rostliny, nektery na barveni latek, nektery proti malarii nektery na vyrobu samponu. Taky nam ukazal strom v nemz zily "citronovy mravenci" citronove pry chutnali, Ondra je i ochutnal. Dalsi vypravy jsme podnikali na kanojich a to jsme vydeli ricni ruzove delfiny, zpoustu ptaku, opic.... Jednou jsme jeli i na ryby. Chytila jsem svoji prvni rybu v zivote a to hned piranu. Jeji nezkutecny celisti jsem dostala jako trofej, tak jen doufam, ze se cestou nerozlamou. Posledni vecer jsme jeli velkou ricni motorovou kanoii navstivit samana a jeho dum. Musim rict, ze jizda kanoii me nadchla daleko vic nez saman. Svisteli jsme si to neskutecnou rychlosti po rece, ktera se porad clenila do vsech moznych stran a uhlu, jen mala chybicka nas mohla nebezpecne blizko priblizit k anakonde. Nas kormidelnik si tak obcas posvitil ledabila baterkou. My by jsme tu cestu nenasli ani ve dne a to i pres Ondruv velmi vyvynuty orientacni smysl. Kdyz jsme prijeli k samanovy tak jsme chvili museli cekat v jednom z jeho domu nez konecne prisel. Mistnost byla osvetlena jen jednou svickou, takze saman nebyl zkoro videt a celou vec dodelal, kdyz k nam zacal mluvit spanelsky. My cekali, ze bude mluvit jejich jazykem. Diego nam vsecko trpelive prekladal. Bylo to docela zajimavy. Saman je takovej president lesniho tribu, takovej na vsechno: umi poradit se vsim, umi lecit nemoci. Vsecko leci tim, ze vari halucinogeni lektvary a pak je podava nemocnemu, jeho rodine a sobe, takhle leci i malarii. No nevim jakou ma asi uspesnost. Pak nas saman zkasnul kazdyho o $2 a zase jsme si to frceli domu. Z jungle jsme pak projeli temer pres cely Orient - tak se rika oblasti jungle a pres hory do Quita. Zitra pojedem k mori snorchlovat a relaxovat a Ondra furt opruzuje, ze chce jeste neco vylezt. Me se, ale moc nechce protoze se mnou ta nadmorska vyska docela mava, a tady maly hory proste nemaj. No a nakonec 1.7. odsud pres Madrid do Londyna a zpatky do pracovniho procesu, jestli nam to teda vyjde. mejte se moc hezky a taky o sobe dejte vedet pa Misa & Ondra - 12.10.2004 Velká Británie, Londýn
O Skotsku No a ted jak jsme se meli ve Skotsku. Drsne. Zacalo to docela nevine. Po 13 hodinach v autobusu jsme vystoupili v Inverness a cely nateseny jsme hned vyrazili na stopa. Jelo nam to asi za 30 minut a rovnou na zacatek treku, ktery jsme chteli jit. Prevlikli jsme se do goretexu (nepromokaveho), protoze trochu poprchavalo. A vyrazili. To byla nadhera, vsude samy kopce a nikde zadny lidi. Jen mi tam chybeli stromy (skoti maji totiz jen 1% puvodniho lesa, zbytek si bud vykaceli anebo jim ho sezrali zvirata). Vsude bylo spoustu vresu a vody. K veceru jsme museli sejit z treku do udoli k rece a tam jsme prenocovali. Coz mi moc radost nedelalo, protoze nerada spim u tekouci vody. Jak ta voda tece tak mam pocit, ze slysim hlasy a bojim se. Druhy den rano jsme zase plny energie vyrazili do kopcu a mohli se zase kochat. Kdyz jsme se konecne vyskrabali na nejvyssi vrchol naseho treku 1000m.n.m. z vysky asi 200m.n.m. tak se udelala pekna mlha a zacalo prset a pekne foukat, coz uz nas po nekolik dnu neopustilo. Romanticka vychazka se zacala promenovat v neco opruznyho, museli jsme jit s hlavama sklonenyma, protoze ze stran priserne foukalo a dotoho jeste prselo. Cesta vedla po hrebenu, za normalnich podminek by jsme meli skvely vyhled, ale takhle. Prd. Po nejaky chvili prisla dalsi atrakce, museli jsme prebrodit vodopad tesne nad mistem nez se zacal lamat a padat nekolik desitek metru dolu. No des. Brodili jsme pomalu a opatrne a jak tak foukalo, tak na nas foukal vodopad, ktery to neslo ze spoda nahoru, bylo to jak sprcha, byli jsme v mziku durch. Kvuli vetru jsme se rozhodli znovu opustit trek, ktery pokracoval dal po hrebenech a sestoupili jsme znovu do udoli v nadeji, ze tam nebude foukat, ale chyba lavky. Tohle udoli totiz fungovalo jako komin, foukalo tam jak nahore a jeste ten vitr menil smery (kdyz jsme sli z kopce tak se mi zdalo, ze se mi voda v botech preliva do spicek, rekla jsem si, ze je to blbost, ze to se preci v nepromokavych goretexovych botech nemuze stat. Vecer jsem pak, ale s udivem zjistila, ze mi v kazdy bote stalo tak 2cm vody). Pred nami se vynorili 3 jezera, rekli jsme si, ze dojdem alespon k tomu druhemu a tam prespime.Cesta byla priserne umorna, pokryta drnama, spoustou louzi a vody a jeste porad vedla nahoru a dolu. Cely ukodrcany jsme dosli za to druhe jezero, kde Ondra nasel takovy veliky kamen v nadeji, ze tam nebude foukat jsme se tam vyskrabali a v skutku bylo to lepsi. Akorad ten teren nic moc. No co se dalo dela, postavili jsme si stan pres takovej malej vres a tesne pred nim jsme meli louzi. Vystlala jsem vsecko do roviny nasema promacenejma vecma. Napapali jsme se a padli za vlast. Druhy den rano jsem mela narozeniny. Zbudila jsem se cela rozlamana, celou noc priserne foukalo, stan me chvilema placal plachtou do obliceje a k tomu vsemu v okoli celou noc priserne troubili jeleni (byli totiz v riji, ve Skotsku jsou dost premnozeny, takze to byl docela rachot. Taky v tuhle dobu je pilne strili, ale jak jsme slyseli o vikendu by to melo byt OK. Bohuzel jsme se odsud dostali az v utery, zadnyho strelce jsme nastesti nepotkali). A aby toho nebylo malo porad k tomu vsemu jeste hrozne prselo. Po snidani jsme se rozhodli, ze v tomhle nikam nejdem, a ze stravime den za kamenem. Museli jsme vzdycky vyckat moment kdy neprselo anebo kdy tolik neprselo a rychle vybehnout na zachod a pak honem zpatky do spacaku. Vecer jsme si pak udelali slavnostni narozeninovou veceri - instantni kasi se slaninou. Rano to nevypadalo o moc lip nez vecer, jen byli vetsi mezery v prseni, ale stejne jsme meli pocit, ze nam nekdo porad sprchoval stan ze vsech stran a jeste s nim poradne skubal. Nicmene jsme si rekli, ze nestravime dovolenou za kamenem, vsecko jsme zabalili a navlikli se do nasich mokrych veci, ktery jeste ke vsemu zacali pekne smrdet, to jak se zaparili ve stanu. Vyrazili jsme. A v tom to zaclo, ono zname foukani a sprchovani, k nasemu velkemu prekvapeni to nepadala voda, ale kroupy. Pekne to stipalo. A tak jsme radsi pridali do kroku, protoze nam byla neskutecna zima a navic jsme nemeli ani dousek whisky v dosahu (Po tehle zkusenosti naprosto chapem, proc whisky vynalezli prave ve Skotsku). Jenze problem byl v tom, ze nas cekalo dvoji brodeni a za posledni dva dny voda pekne stoupla. Sesli jsme za nase druhe jezero a Ondra pruzkumnik, vyrazil obuty a obleceny zjistit hloubku. Udelal par kroku a byl tam po pas, pak udela jeste jeden a byl tam po prsa, zacal se tam nejak divne kymacek, a tak jsme ho hnedka hnala ven. Vylil vodu z bot a tady to nepujde. Museli jsme se pak vratit 2,5 km nad nase druhe jezero a prebrodit nad nim. Tam byla voda pod zadek. Dalsi brodeni uz nebylo tak dramaticke. Dokonce nam po nem svitilo i na 15 minut svitilo slunicko, a tak jsme se hned zacali susit. Ususili jsme bundy a ja i kalhoty, jenze pak se to zase vsecko zatahlo a zase na nas padala voda. Nez jsme pak dosli na silnici tak nas asi 100m od ni zase dohonili kroupy a zase nas promaceli na kost. Stopovani bylo dost tuhy. Musim rict, ze co se tyka stopu tak jsou Skoti dost natvrdly, nechteji brat. Vubec jim nedochazi, ze kdyz je nekdo na kost mokrej, stoji a stopuje u silnice, tak umrza. Po 40 minutach urtpeni nas vzala nejaka dobra pani s predstavivosti. Prsty jsem zacala cejtit az po nejakych 20 minutach jizdy a topeni vytocenyho naplno. Vylozila nas v kouzelnym mestecku Ullapool, kde jsme se pak susili a regenovali 2 dny (v hostelu pak byla vyvesena predpoved pocasi, z ktery jsme se dozvedeli, ze ten opruz, ktery nas potkal byl zbytek hurikanu Ivan, ktery predtim obstastnoval Karibik. Vitr ze pry v narazech dosahoval 160 km/h (to muselo byt to skubani se stanem a to lehani plachty na nase obliceje), teplota, ze pry byla kolem 6C ale s tim vetrem se rovnala -11C. No pekny). Ullapool ma nadhernou pristavni tridu plnou krasnejch bilejch domecku, z pristavu pak jezdi trajekt na Hebridy. V pristavu to zilo mijelo se tam spousta malych rybarskych lodicek, vydeli jsme i par vetsich. Za jednou dokonce priplaval tulen, hazeli mu ryby pres palubu a jemu se to tak libilo, ze pak jeste exhiboval pro pobaveni celeho pristavu. Kdyz jsme pak vsecko vyprali a ususili tak jsme zase vyrazili na stopa, tentokrat jsme uz meli s sebou whisky jako prvni a posledni zachranu. I stop nam sel lip. Stopli jsme si pana choreografa, s kterym se nejenom dobre povidalo, ale dokonce s nami jel okolo pobrezi, aby jsme meli dobry vyhled na zalivy, ktery byli vskutku krasny. Vylozil nas asi 10 km od Toridonu naseho noveho cile. Tam jsme chytli auto asi behem 5-ti minut (vzali nas Australani, ktery zili do svych 25 let ve Skotsku, a tak jsme se zase vsichni mohli kochat). Do narodniho parku Toridon vedla jen jednoprouda silnicka se spoustou rozsirenych mist pro mijeni aut. Takova mensi rarita (kdysi to tak pry bylo vsude na odlehlejsich mistech, jen ty silnice nebyli asfaltovane). V Toridonu jsme pak nasli hostel, v kterym jsme zjistili predpoved na dalsi den, verte nebo ne krasne. Huuuraaa. Cely radostny jsme se dokodrcali na zacatek treku a tam prespali. Druhy den jsme pak vyrazili do kopcu jen s malymi batuzkami, ty velky jsme pak peclive schovali na suchem miste uprostred podmacene louky. Cely den nam neprselo, ale bylo dost zatazeno, nic mene jsme si to poradne uzili. Vyskrabali jsme se na vrcholky hor a pak se jen kochali nadhernyma vyhledama na tisice jezer a louzi. Taky jsme vydeli dost jelenu. Jednoho dokonce na ceste sem, bohuzel ho uz vezli, chudaka. Nechal se picnout. V poledne druheho dne jsme pak konecne zabalili bydleni a presunuli se na zacatek dalsiho treku, ktery se nam uz nepodarilo uskutecnit, protoze pocasi bylo opet skotske (tentrokrat to byl pry zbytek po horikanu Kail, ktery byl nasledovan zbytkem z hurikanu Jenny). Par dnu jsme pak vyckavali jestli se pocko nezlepsi. Jeden den sice nefoukalo, ale to zase pro zmenu vyrazili nejotravnejsi zvirata na svete - muchnicky. A tak nas to vystvalo do kramu pro repelent a moskitiery. Nakonec jsme resignovali a vyrazili o den driv nez jsme meli zpatky do Invernesu. Mesto nic moc, ale dobra zprava posledni den by melo byt hezky, a tak jsme hned rano vyrazili na stopa. Hned 2 auto nas vzalo k Urquahart Castle. Parada. Bohuzel z Urquahart Castle toho uz moc nezbylo a za ten zbytek jeste vybirali 6 liber, a tak jsme se radsi vydali na nejvyssi kopec v kraji a na zriceninu hodili bobek. Na kopec jsme se drapali nekonecne dlouho cesta byla zase podmacena, clenita a pomerne narocna. Ovsem z kopce byl uzasnej vyhled na vychod bylo vsecko zeleny se spoustou stromu, a takovy cesky, jezero Lochness pripominalo Lipno (dokonce ma taky 30km). A na zapad opet hole kopce s vresem a bez stromu. Kousek za Lochnessem bylo videt dalsi jezero a pak dalsi a dalsi, byli tam naskladany jako ve fronte na rohliky. Tahle rada jezer se tahne az k mori. Z kopce jsme pak sebehli dolu, protoze uz nas zacinal tlacit cas. V 18:30 jsme pak byli na silnici uprostred lesa, do nejblizsi vesnice to bylo 9km a v 6:50 rano nam jel autobus do Londyna no parada. Snazili jsme se stopovat, ale skotum to bylo jedno. Nakonec jsme vyrazili na pochod do nejblizsi vesnice. Bylo to dost hnusny, protoze se rychle setmelo, hlavou se nam honili myslenky, co budem delat, kdyz nam ujede ten londynsky autobus a tak. Navic jsme jeste museli kazdou chvili skakat do prikopu pred proti jedoucima nakladakama, protoze jsme skoro vubec nebyli videt. Po hodine pochodu jsme, ale uvideli svetylka, ktery se blizili z lesa. Auto!!!! Zablokovali jsme mu cestu, aby nemohlo ujet a pritom jsme mavali palcem to jako, ze to neni prepadeni, ale stopovani. Pani uvnitr byla cela vyplasena, ale kdyz jsme ji rekli jak se veci maji tak nas dovezla do nejblizsi vesnice. Tam jsme pak zjistili, ze posledni autobus nam ujel pred hodinou (my ho sice videli v lese, ale on nevidel nas). Ach jo. Stoupli jsme si pod lampu a znovu zacali mavat. Byli jsme unaveny a ziznivy. Zrovna kdyz jsem si nalila posledni hrnecek z termosky tak kousek opodal zastavilo auto. Obetovala jsem posledni caj a bezeli jsme k autu. Bohuzel ten mladik co z nej vylez na nas zacal mavat, ze nas neveme, ze jel jen do bankomatu. Sicak, a ja kvuli nemu vylila posledni caj. V 8:30 nas ale konecne vzal jeden dobry pan s delsim vedenim. Na jednoduche otazky typu:' kterou whisky ma nejradsi', potreboval kolem 10minut a stejne na to neprisel. No asi uz ji vypil tolik, ze mu to tam vevnitr trosku osplouchlo myslitelnu. Vysadil nas, ale primo pred hostelem. Pak jsme jeste rychle skocili do supace a nakoupili jidlo na zitrejsi cestu autobusem. Vratili klice, dostali zpatky zalohu a sli spat. V 5 rano jsme vstavali, a ze si dame snidani a namazem sandwiche na cestu, ale bohuzel kuchyne byla zamcena. Co ted? Chvili jsme premysleli a vyrazili budit chlapa co byl na spouste fotkach po hostelu a bydlel v pokoji vedle nas. Chlap vylez nahatej a nepouzitelnej. Ze prej klice nema, ze mame najit managera, bohuzel nevi kde spi a ani jak se jmenuje a uz vubec ne jak vypada, ze ho pry nikdy nevidel. A tak jsme ho radsi zase poslali do postele. Jediny co nam zbylo z nasich zasob byla bageta a voda, no parada. Autobus jsme pak stihli a cestou si koupili takovy drahy olezly sandwiche, ale hladem jsme neumreli. Meli jsme pak hodinu zpozdeni, cestou jsme videli 4 dopravni nehody a jednu dokonce v primim prenosu. Maly auto se rozhodlo nahle zahnout velkemu kamionu do cesty. Ten ho pak nekolik metru predsebou hrnul a pak ho jen odhrnul na stranu. Myslim, ze se nikomu nic nestalo, jen to malyho dost pomackalo. V Londyne ted uz zase zije jako pred tim s tim rozdilem, ze mi Ondra koupil k narozeninam laptopa, takze ted uz v nem mam svoje graficky programy a zase zacinam delat neco tvorivyho (myslim, ze uz by me mohli aspon pozvat k nejakymu pohovoru. Bylo by to od nich slusny) a taky v nem mame internet takze bych zase mohla trochu vylepsit svoji psaci frekvenci. No uvidime. mejte se moc krasne, vsecky kdo o to budou stat tak pozdravuju Medúza
P.S.: nase dovolena byla takova zvlastni, ale aspon to bylo zase neco jinyho a zase jsme si vycistili hlavicky. |
