Archiv 2002

TAKový intelektuální bál 5.4.2002

Okolo tématu letošního bálu se rozběhla diskuse již mnoho týdnů před plánovaným termínem. Hlavní problém - co na sebe. Vždyť intelektuál se vyznačuje především tím, že o oblečení nedbá. Na podobný problém narazil i Martin při přípravě předtančení. Jak vizuálně ztvárnit intelektuály aby to nebyla nuda?

Nutno říci, že obavy byly naprosto neopodstatněné. Všichni příchozí vypadali dostatečně intelektuálně ať už zvolili kombinaci puntíčkované kravaty a kostkované košile, bílý plášť nebo rovnou talár. Dámy nejčastěji vsadily na intelektuální čerň a slušivé brýle, nebo si po vzoru feministek uvázaly kravatu. Objevily se i ojedinělé kreace ve stylu Alberta Einsteina.

Stejně filištýnsky si s tématem předtančení poradil náš drahý taneční mistr. Vycházel z předpokladu, že všichni intelektuálové museli někdy chodit na "základku". Takže jsme předtančení zahajovali se školními taškami na zádech. Posléze jsme "povyrostli" a hráli si (jak jinak) na doktory. Následovala "intelektuální kavárna", kde pánové dali pro jistotu přednost knize před našimi vnady (nevychovanci). Když se nás konečně zbavili, převtělili se v antické filosofy a objevili, že smysl života je v kankánu. Tím také celé předtančení končilo, což bylo dobře, protože lepší závěr si nedovedu představit, a navíc nám po vysilujícím kankánu poněkud vyschlo v krku.

Nemohu posoudit jak vypadalo předtančení z druhé strany, vím ale jistě, že se na další bál těším už teď. A pozor, o tématu se už cosi šuškalo.

zpátky

Čarodějnice 30.4.2002

Na TAKovém bále jsem byl osloven s tím, že už se dlouho nic nedělo, tak abych s tím něco udělal. Ujal jsem se toho úkolu velice odpovědně, a tak nakonec pár lidí na letošní filipojakubskou noc opustilo teplo velkoměsta a vydalo se do divočiny. Pravda je taková, že úterní večer byl opravdu "divoký". Nebudu to raděj líčit moc do detailů, jelikož už si to ani moc nepamatuju :-)

V podvečer jsem se sešel ve vlaku na Smíchovském nádraží jen s Valdou, ale to mne nikterak nerozladilo, jelikož jsme mohli hovořit jako my "sprostý český lid" a nikoho známého se to v tu chvíli nemohlo dotknout. S jedním přestupem v Berouně-Závodí jsme nakonec dorazili na naše shromaždiště v obci Zbečno na Křivoklátsku (shromaždiště = Hospoda "U Mostu"). Ceny byly příznivé, a tak jsme čekání na druhý voj příjemně strávili při jídle, pití a duchaplné konverzaci.

Okolo deváté dorazil zbytek (Bratr, Zaki a Káča). Nikam jsme nespěchali a tak jsme se, již značně vláční, zvedli až někdy po jedenácté a vyrazili jsme do kopce na cca 7Km vzdálenou zříceninu hradu Jinčov, cestou jsme dostali žízeň a tak jsme museli poctít svou návštěvou ještě jedno restaurační zařízení, a pak už si pamatuju jen, že jsme na místo našeho kýženého noclehu nějak dorazili.

Ráno nás vzbudilo sluníčko a o chvíli později i jakási turistická výprava s místním ochráncem přírody, coby průvodcem. Už jsme měli skoro sbaleno, ale přesto nás ten dobrý muž neopomněl upozornit na to, že se tu tábořit nesmí. Na mou námitku, že jsme nerozdělávali ani oheň, prohlásil, že se tu nesmí ani jen tak ležet na zemi.??? Protože jsme na středu Prvního Máje měli nachystanou akční bojovou hru, neměli jsme příliš času na vykecávání a vyrazili jsme po červené značce na sever.

Asi to o nás nevíte, ale pro tu chvíli jsme se změnili v TKS (Trpasličí Komando Smrti) a naším úkolem bylo bezpečně přepravit plány vojenské pevnosti. Vědouce, že máme v patách pronásledovatele (nakonec za námi z Prahy přijela "jen" Dáša s Karlem) jsme se ozbrojili KBZ-26 (Kapesní Biologická Zbraň - model 26). Pro nezasvěcené: KBZ-26 je řemdihu podobná zbraň, která obsahuje výtažek ze smrtelně nebezpečné rostliny "Cadaver Cruentum". Zasažená postava upadá do bezvědomí, jako by mrtvá, ale cca po minutě se s veškerou vervou přidává na stranu svého "vraha".

Nebudu vás napínat, už jsme byli téměř u cíle své cesty (Zámek Lány), když jsme byli zákeřně přepadeni a vybiti do posledního muže a ženy. Popravdě řečeno to byl spíš chaos a když už nikdo nevěděl na čí straně vlastně je, tak jsme to zabalili a vyrazili dál k Lánskému rybníku, kde, podle mapy, mělo být koupaliště. Byl to spíš takový rybníček, a přestože sluníčko svítilo celý den o 106, nikdo se nakonec do vody neodvážil dál než po kolena. Nejedli jsme se a dobrou hodinku jen tak vysedávali na sluníčku. Když jsme pak vyrazili dál, ukázalo se, že mapa nelhala - asi 500m od našeho rybníčku byl opravdu velký rybník s koupalištěm a spoustou lidí. Chvíli jsme váhali, voda nebo pivo, ale znáte nás asi příliš dobře - první hospoda v lánech byla v obležení cyklistů, kteří se ten den rojili téměř všude. Některé z nich Jiřina dokonce identifikoval jako členy 11té trasy TAKu - svět je malej.

Nakonec jsme našli i jednu hospůdku, kde jsme se mohli posadit a konečně zahnat tu strašlivou žízeň (vždyť jsme byli celý den bez jediné kapky alkoholu). Posezení bylo příjemné, a tak jsme se k odchodu odebrali až na poslední chvíli - vlak ve Stochově jsme chytli jen tak tak, ale v pokladně už jsme takové štěstí neměli, a proto jsme, nemaje lístky, s napětím očekávali příchod průvodčího. Když k tomu o pár stanic dál skutečně došlo, průvodčímu se zablýsklo v očích a vítězoslavně prohlásil:"Tak to budete mít s pokutou 20Kč na osobu!". Na naše námitky, že jsme na nádraží byli včas, ale v pokladně už jsme nikoho nezastihli, namítl, že paní vedle nás má lístek ze Stochova. Šlo do tuhého, a tak jsme vytasili naší nejsilnější zbraň. Nebyla to KBZ-26 (těch jsme se museli před příchodem do civilizace zbavit), ale požadavek na skupinovou 50% slevu ze Stochova na kraj Prahy, protože máme všichni tramvajenku. Průvodčí zbledl, na čele se mu zaperlil pot a roztřeseně prohlásil:"A to se s tím mám vypisovat?", načež zmizel. V Kladně stál vlak 20 minut, a tak jsme se rozhodli, že nebudeme čekat jak to dopadne a vystoupili jsme. V pokladně jsme si pak bez potíží koupili onen zlevněný lístek, nicméně paní pokladní prohlásila, že je nesmysl, aby nám to psala ze Stochova, když už jsme v Kladně, a tak nás to nakonec vyšlo na 12Kč na osobu se vším všady. V Praze jsme pak ještě zašli zapít, že jsme se úspěšně vrátili, čímž jsme letošní čarodějnice úspěšně završili.

zpátky

44. stezka: Šumava 8.-12.5.2002

PanTAKové hry 14.-16.6.2002

26. Letní PanTAKové hry 2002 dopadly celkem dobře (tedy kromě účasti, ta byla ostudná, dokonce i dvacítka dotáhla víc lidí), zúčastnili jsme se volejbalu, kuželek, sedmiboje, píčkapu, zahráli jsme si petanque a zajeli "Rallye Benešov" :-).

Sedmiboj - poznamenaný děsivým vedrem dopadl pro všechny zúčastněné (já a Osh) úspešně - doběhli jsme.

Kuželky - v družstvech bramborová (z 23 družstev), v jednotlivcích Osh 3.místo, Efka (ještě za jedničku) obsadila první místo v jednotlivkyních a doufám, že příště už bude koulet za nás!

Volejbal - 0:2 s třináctkou, 1:2 s dvacítkou-B a 2:0 jsme porazili 16ku (musím poděkovat za obětavou výpomoc Mary resp. Čmela, protože nás hrálo jen 5) - takže ze skupiny jsme nepostoupili (hrálo asi 11 týmů)

Se Šimonem jsem se zúčastnil Píčkapu (Memoriálu bří Šelelyových a Martina Valenty) (Šelíci se nezúčastnili a Martin přestal pít nebo co?!?). Osh bohužel vypadl v prvním kole, ale já (to se musím pochlubit :-)) jsem se propil až do čtvrtého finálového a tam jsem porazil Berkyho - takže jsem vyhrál (btw soutěžilo celkem 16 píčů a jelo se vyřazovacím pavoukem).

zpátky

Vítání léta 18.6.2002

Stejně, jako již mnoho let zpět, si to Mirda i na letošní Vítání Léta se Svatým Petrem nějak dohodl a počasí bylo zcela bez chybyčky. Všechny dámy byly půvabně oděny, pánové byli tak galantní, jak jen to v jejich konkrétním stavu šlo a vodník lákal mladé nezkušené dívky do rybníčku na své pentle.

Oproti minulým rokům nám na 26ce chyběl hudební nástroj, nešť nejen hudbou živ je člověk, a tak jsme pojídali pochutiny a hrdlem prolévali krvavé, zlatavé, ale i jinak zabarvené moky - já tedy rozhodně;-)

Když už se nálada poněkud uvolnila zvedl se Karel s tím, že nám něco chce, ale Dáša ho umlčela s tím, že to udělá sama. Odkudsi vytáhla igelitku s tajemným obsahem, zalovila v ní a začala všem rozdávat sněhobílé obálky. Pokud se domníváte, že tato psaníčka obsahovala LSD či, jak jsem si toužebně přál já sám, čtvrtletní prémie, pak jste na omylu. Karel s Dášou se totiž 2. srpna 2002 budou brát a všichni jsou tímto zváni. Vítání léta letos plynulo v poklidném tempu a za horké letní půlnoci se většina lidu odebrala do svých domovů s přáním, aby se i napřesrok tato akce povedla minimálně tak, jako tentokrát.

zpátky

Vandr: Krušné hory 25.7.–1.8.2002

1. svatba na 26ce 2.8.2002

V pátek 2.srpna jsme se Šimonem dozabalili poslední nezbytnosti nutné k cestě do Itálie a asi s desetiminutovým zpožděním usedli do úžasného stroje zvaného Mrakožrout. Tou dobou jsme ještě předpokládali, že stihneme přinejmenším větší část obřadu. Dalších pět minut jsme ztratili tankováním poblíž Flory, protože ručička ukazující stav benzínu v nádrži se začala povážlivě naklánět k nule. I přesto nás optimismus neopouštěl. Není přece možné prošvihnout první šestadvacítkovou svatbu. Zpoždění doženeme cestou.

Na obloze se kupila šedavá mračna, slunečné počasí objednané u Svatého Petra se nejspíš někde zdrželo. Na Černokostelecké začalo poprchávat a auta nakupená před námi snižovala šanci stihnout byť jen kousek obřadu na minimum. Zpoždění hrozivě narůstalo. Ve snaze zjistit přesné umístění kaple jsme několikrát prozváněli debilní telefony Lojzy a Kachny, abychom posléze podlehli téměř dokonalé beznaději. Vše je ztraceno.

Leč bylo ještě hůře. Červený favorit skrytý ve slepém úhlu zpětného zrcátka málem ukončil naši Odyseu. Šimonova duchapřítomnost však překazila záměry nepřátelských mocností a vyvedla nás z prekérní situace, dopravní zácpy a posléze i z hustého lijáku. Mrakožrout sice vyvinul téměř nadzvukovou rychlost, ale naše zpoždění již nabylo nesmírných rozměrů.

Poslení kapkou byla už jen nepřesná informace o umístění kaple, kterou nám poskytly dvě domorodky. Kapli jsme našli až při druhém okruhu kolem zámku.

Přes všechna protivenství jsme přišli ještě alespoň trochu včas. Stihli jsme vše opravdu podstatné. Viděli jsme, že to Dáše, podle očekávání, nesmírně sluší a že ani Karel nezůstal pozadu. Poblahopřáli jsme jim. Dostali několik koláčků a šampaňské. A ocitli se i na jedné fotografii. A jelikož je všechno ostatní multimediálně zdokumentováno, nepřijdete o to snad ani vy.

zpátky    odkaz na fotky

Záchranná expedice: Keblany 10.-11.8.2002

V noci na čtvtek 8.srpna vlčí tábor v Keblanech vedený Petrem Šachem (a taky Edou, Idou, Martinkou, Pavlínou, Jankou, Oválem a Loskutem) přepadla po dvoudenních deštích velká voda. Keblanský potok se vylil z břehů až voda u stožáru dosáhla výšky cca 15 cm. Děti byly evakuovány do školy v Nesměni, část stanů rozebrána a umístěna do dřevárny. Most k odpadovce voda vzala, taky značně poškodila přehradu a její zařízení. Podemlela několik stromů a podstatnou část břehů. V pátek voda opadla natolik, že bylo rozhodnuto o sobotním návratu dětí. Jeste v pátek byly odstraněny nánosy z náměstíčka a trochu vypískováno, hlavně jídelna a kuchyně. Počasí se celkem umoudřilo, tak byli z Prahy povoláni pomocníci na opravy zařízení nutných k provozu tábora. Přijeli Sašové Fuchsové, Pepové Havránek a Beran, Pavel Valina, Olda Lozan, Honza Jeřábek a já, Vojta a Dojčer.

Akce začíná v pátek v 19 hodin u mě doma, kde s Vojtou do dvou do rána paříme CS a SC. Budíček v sobotu 10.srpna v šest je pekelný, ale musíme v sedm vyzvednout v Radimovický Dojčera. Cesta probíhá v pohodě, počasí je super, stavujeme se v Soběslavi a prohlížíme si vzdutou Lužnici, další zastávka v Dráchově - v kempu cca 70 cm vody, jez s retardérkou skoro není vidět. V Budějovicích ještě nakupujeme něco k jídlu a přes Borovany a Trháče dorážíme přesně v 10 do Keblan. Tady už stojí Sašova Zafira.

Bereme věci a vyrážíme do tábora, ovšem že cesta nebude tak snadná se ukázalo až u Pelarů - těsně před vraty jim teče Keblanský potok, takže se zouváme a brodíme do tábora. Voda je studená, zuřivě proudí, sahá až do půl stehen a k bývalé pevnosti. V táboře jsme uvítáni a po malé svačince se vrháme do práce. Od Pepy dostáváme za úkol jít po proudu a čistit koryto od vzpříčených kmenů a větví. Takto se bavíme asi 3 hodiny. Po obědě a příchodu dětí z Nesměně pomáháme stavět nový most k odpadovce a odvodňujeme stany. Ostatní kácí nebezpečně podemleté stromy. Večer zhodnocujeme vlčí nástup a hurá do hospody. U Pupka nás baví svými historkami Pepové a po jejich odchodu drobet upravený Olda. Návrat dobrodružný, ale úspěšný. Ráno vstávám dříve a vybaven rýčem a krumpáčem a ranní rozespalostí vyrážím odvodnit plácek před pevností, kde je hloubka vody cca 30 cm. Asi po půl hodině se ke mně připojuje i Dojčer s Vojtkem. Po prokopání asi 5 metrů dlouhého kanálu se voda ztrácí a my můžeme před odjezedem zhodnotit úspěch naší práce.

Okolo 13 hodiny balíme a odjíždíme směr Praha. Začíná pršet. Před Benešovem zjištujeme kolonu a proto odbočujeme směrem k Sázavě. Potvrdilo se rčení o cestě, která je delší, ale zato hnusnější. Začíná Rallye Benešov - Sázava - Jesenice. V Prosečnici nakládáme asi 45-ti letou stopařku, kterou po dokončení rallye a absolvování Offroad Kunratice - Šeberov celou znervóznělou vykládáme spolu s Dojčerem na Opatově.

zpátky    všechny fotky

Setkání v Keblanech 30.8.-1.9.2002

zpátky

Lesní hry: Krhútská kronika 18.-20.10.2002

zpátky