Archiv 2001

TAKový bál 20.4.2001

Na 30. TAKový bál dorazila společnost stejně různorodá jako bylo i uplynulé století. Páni ve fraku stejně jako okorálkovaní hippies hned ze začátku oblehli bar, aby nemuseli předtančení sledovat žízniví. To začalo až po několikerém odložení začátku, takže ho stihl i Vítek, který dorazil několik chvil po nás.

Předtančení zahájili pražští Pepíci a jejich partnerky, několikrát obkroužili sál, a pak se rázem proměnily v dámy a pány z vyšší společnosti. K valčíku se totiž hodí mnohem lépe péřová boa a cylindry. Idylku první republiky ovšem zakrátko narušili tři hitlerovci, kteří za zvuků píšťal chvíli rázně obcházeli sál. Kdyby byl v sále přítomen reportér Novy mohli jsme se dostat i do zpráv kvůli propagaci fašizmu. Ostatně, ani následující Vítězství pracujícího lidu by se ve zprávách nevyjímalo špatně. Šátky, zástěry a montérky všem zúčastněným velmi slušely, a to i přesto, že ne všem byly dost dlouhé. Vzápětí vtrhla na parket banda chuligánů v černých brýlích a za zvuků twistu rozjeli solidní mejdan. Ten ukončila až okupace. Kozáčka v podání "ruských vojáků" musím ocenit. To není tanec, ale sportovní výkon. Sametová revoluce už nevynikala elegantními kostýmy ani sportovními výkony. Možná i proto, že nedávná historie se těžko idealizuje. Závěr byl v podstatě scénickým spodobněním moderní doby. Stylizované pohyby napodobovaly lecjaké lidské činnosti. Šimon byl za feťáka. Těžko říct, jestli to bylo spíš divadelní představení nebo předtančení, ale bylo to skvělé (prý jako obvykle, já byla na bále prvně).

Po předtančení zel parket nějakou dobu prázdnotou. Nejdřív proto, že nikdo nehrál, potom proto, že se kapela konečně dostavila. Reprodukovaná hudba, která ji později nahradila byla mnohem příjemnější a paradoxně i vhodnější. Žádná kapela nezvládne hity 20. století tak jako gramofón.

Půlnoční reprízu předtančení ocenili nejen opozdilci. Na začátku si dámy a pánové prohodili role. Škoda, že to takhle neodtančili celé. Ovšem i tak to bylo opět parádní.

Když jsme okolo druhé odjížděli byla zábava ještě v plném proudu. Nebýt tlačících bot asi bych našeho odjezdu i litovala.

zpátky

PanTAKové hry 15.-17.6.2001

V pátek 15.6. jsme vyrazili do Soběslavi nechat si zhuntovat těla. Začali jsme poměrně příjemně, večeří na Palubě (tradičně zpožděná) a kolektivní zábavou s hudbou a tancem tamtéž. Druhý den ráno začalo "veliké a slavné sportovní zápolení". Slavnostní nástup a zapálení panTAKového ohně ovšem úspěšně prospal Zaki, stejně jako i začátek voleyballového turnaje. Ostatně o moc nepřišel, ani letos se nám nevedlo zrovna nejlépe.

V kuželkách nám chyběly loňské opory. Do "A" týmu jsem se tak dostala i já, loňský Čulibrk. Celkový bodový zisk nebyl nakonec nejhorší, ale o loňských výsledcích jsme si mohli nechat jen zdát. Naopak v jednotlivcích se vytáhl Loyza, který skončil druhý.V jentaktak dohraném Ringu nakonec zvítězil Ušoun team, který Ušoun sestavil právě pro tuto příležitost.

A Sedmiboj? Opět jsme přežili všichni. Valda měl na "pí půl" půlminutový náskok před ostatními a ani to nestačilo. No, ale lepší se. Letos skončil na 6. místě. Ušoun se pochlapil a přes handicap 1,5 minuty doběhl osmý. Já a Lenka jsme vybíhaly vteřinu po sobě a doběhly stejně, jen o místo výš (Já pátá, Lenka šestá). Očekávané tvrdé boje se nekonaly. Zato Káča a Eda se v průběhu závodu několikrát předběhly, což nikdo neočekával.

Sobotní večer jsem bohužel prospala, takže nemohu referovat o Píč cupu. Kompletní výsledky si můžete přečíst v přiloženém dokumentu (44,5 kB)

zpátky

Vítání léta 19.6.2001

Stejně jako v minulých letech se i letos konala oblíbená zahradní slavnost k oslavení příchodu léta. Přestože bylo tentokrát vstupné zvýšeno o celých 100% - na 20 Kč, nenechal si "Vítání Léta" téměř nikdo ujít. 26ka se utábořila na tradičním místě v té pravé části "Vojanových sadů" a objevilo se zde mnoho staronových tváří: Lenka Chloubová, Vítek Bedřich a další... 26kové sezení se neslo ve znamení dobrého jídla a pití, na hudbu snad letos ani nedošlo (Vítkovo nesmělé preludování na kytaru bylo bohužel až příliš nesmělé, no nic, snad příště!). Guru celé akce, Mirda Hoza, prokázal, že jeho kontakt na Sv. Petra stále ještě funguje - televizní zpravodajství tentokrát ostrouhala. K počasí se připojily i dobrá nálada, nádherné prostředí (pávi se před námi sice skryli až na horní "nádvoří", ale naší pozornosti neunikli), skvělé hudební performace okolních Tras a nádherné garderoby všech zůčastněných (Vodník Můra v místním jezírku už snad nikoho ani nepřekvapil), a tak těm, kteří letošní "Vítání Léta" zmeškali, nezbývá než si zase rok počkat...

zpátky

Vandr: Krušné hory 20.-25.8.2001  

Pondělí 20.8.2001
Sraz byl na Hlavním nádraží v 9 hodin. Na sraz jsem dorazil já, Pavlína, Reindlik, Hanka B., David Melichar a Kachna. Koupili jsme lístky do Chomutova a v 9:36 se vlak rozjel. Cesta vlakem byla zajímavá, protože jsme kvůli rozkopaným kolejím přesedali na autobus a pak jsme málem v Lužný u Rakovníka nestihli přestup. Ale vše se zadařilo a v pohodě jsme dorazili do Chomutova (350 m.n.m.). Tam jsme po troše bloudění našli hospodu a sámošku. Po doplnění zásob všeho druhu jsme vyrazili po modrý proti proudu Chomutovky Bezručovým údolím k Prvnímu mlýnu (asi 5 km). Tady jsme si v jednom z místních penziónů dali večeři. Mezitím začalo poprchávat a taky nás dohonil Toušan, který ráno nestíhal. Z hospody nás vyhodili asi v devět hodin, a tak jsme se vydali ve slábnoucím dešti a sílící tmě dál po modré okolo Druhého a Třetího mlýna směrem k vodní nádrži Kamenička. Po uražení asi 2,5 km jsme narazili na seník, který Toušan zpřístupnil oknem a ve kterém jsme strávili noc.

Úterý 21.8.2001
Ráno bylo drobet zachmuřené a studené, ale nepršelo, tak jsme asi v deset po veselé příhodě s lesníky vyrazili dál po modrý k vodní nádrži Kamenička. Po pokochání se architekturou a signálem jsme pokračovali dál, stále do kopce okolo přírodní rezervace Buky nad Kameničkou. Asi po 4 kilometrech se po levé straně objevuje vstup do Dieterovy štoly (755 m.n.m.), která spojuje údolí říčky Kameničky s Bezručovým údolím kilometrovým tunelem. Po dalším kilometru narážíme na rozcestí s červenou (810 m.n.m.), kde si dáváme u Starého rybníka svačinu a já i koupel. Odtud pokračujeme po červené do 5,5 km vzdáleného Zákoutí, kde jsme zklamáni neexistencí avizované hospody, protože celkem slušně prší. Dalším cílem je 4,5 km po červené vzdálený horský hotel ve vsi Svahová (799 m.n.m.), kde máme sraz s Vojtou a Šárkou. Bohužel trošku kufrujeme a po HCDC mokrým lesem jsme většinou durch. Naštěstí je hotel otevřen a u krbu si sušíme obutí a užíváme si. V půl osmé doráží Vojta se Šárkou, taky celkem promočení. Po dosušení v půl deváté opouštíme Svahovou a vyrážíme dál po červené směrem na Lesnou. Už je dost tma, takže je problematické najít vhodný flek na spaní, tudíž po 3 kilometrech dorážíme k horskému hotelu Lesná (911 m.n.m.), kde nacházíme vhodný přístřešek přímo před výčepem, jehož mnozí využívají.

Středa 22.8.2001
Ráno se probouzíme do lepšícího se počasí. V 11 hod. po snídani v hotelu část vyráží po modré směrem na 13 km vzdálený Horní Jiřetín. V průběhu cesty absolvujeme pár incidentů s nadutými lesníky, koupání a spoustu vyhlídek. V půl pátý dorážíme k nádhernému zámku Jezeří (415 m.n.m.), kde se uchycujeme na zahradě u bufetu. V půl šestý doráží Toušan se zprávou, že zbytek (Filip R., Šárka, Vojta a David) ještě seděl v hotelu, když odcházel. Po telefonátu zjišťujeme, že vyrazili ve čtyři odpoledne a dorazí nejdřív v půl deváté. Vyrážíme proto do Jiřetína s tím, že po cestě budeme hledat místo na spaní a budeme čekat v Horním Jiřetíně (284 m.n.m.) v hospodě. Po cestě jsme našli další dvě štoly, dlouhé 800 a 400 m a místo na spaní asi 1 km od Jiřetína. V hospodě si dáváme večeři a kostky a v půl devátý se vydáváme zpět po modré ostatním naproti. Potkáváme je zrovna včas kousek od místa na spaní.

Čtvrtek 23.8.2001
Ráno jdeme do Jiřetína do krámu a cukrárny, kde trávíme příjemné dopoledne. Okolo 11 hodiny část vyráží s tím, že máme s ostatními sraz na Křižatkách, asi 5 km cestou necestou. Ještě v Jiřetíně nalézáme koupaliště, kde provozujeme očistu a následně využíváme místní MHD a jedeme do Hamru, odkud je to do Křižatek 2 km po modrý do kopce. V Křižatkách (527 m.n.m.) otevíráme hospodu a čekáme na zbytek. Asi ve 4 se zatahuje a prší, takže se stěhujeme ze zahrádky do hospody. V šest já, Pavlína, Kachna a Hanka vyrážíme dál po modrý okolo vodní nádrže Janov (488 m.n.m.)(bohužel taky jen pitná) a po 3 kilometrech stoupání do kopce nalézáme místo (660 m.n.m.) na spaní, děláme oheň a čekáme na zbytek. Marně.

Pátek 24.8.2001
Ráno balíme a jdeme do Rašova (740 m.n.m.), což je „horské“ středisko kousek dál do kopce. Cestou nacházíme Davida a Toušana, kteří nás v noci předešli. V Rašově v hospodě si dáváme snídani a zároveň oběd. Taky se volá Kahanovi, který má přijet pro Hanku, že máme sraz v Meziboří. Cesta do Meziboří je 4 km dlouhá, ale je hrozně z kopce, přes potok (442 m.n.m.) a pak děsným krpálem zase nahoru. V Meziboří (560 m.n.m.)děláme invazi do krámu a pak do hospody. Nakonec s Pavlem a Hankou odjíždí i Reindlik, Šárka a Vojta. Nás pět zbylých pokračuje dál po modrý 8 km přes Loučnou (955 m.n.m.) na Dlouhou Louku (760 m.n.m.). Tady navštěvujeme místní osvěžovnu a nocujeme na louce u autobusové zastávky.

Sobota 25.8.2001
Ráno se zaujetím pozorujeme akci dam z úřadu dopravy, kterak zatýkají nelegální autobus s koly. Pak vyrážíme po zelené 3 km přes Stropník (855 m.n.m.) do Starého údolí, kde svačíme a přesedláváme na červenou, která nás dovádí po dalších 3 km k zřícenině hradu Osek. Bohužel není čas na návštěvu, protože spěcháme do Oseka na vlak do Prahy a jsou to ještě 2 km. V Oseku na nádraží (320 m.n.m.) u sympatické výpravčí zjišťujeme, že nám to jede buď za 40 minut nebo až za tři hodiny. Volíme správnou alternativu a jdeme se koupat. Sotva jsme se smočili, začalo pršet, takže jsme skončili zase v hospodě, kde jsme se strašně přežrali. V půl šesté nastupujeme do vlaku a přes Most dorážíme do Prahy. Všude dobře, doma nejlíp.

Ještě účast: Valda, Pavlína, David Melichar, Kachna, Toušan (po večer – so), Filip Reindl (po – pá), Šárka (út – pá) a Vojta Š. (út – pá).

zpátky

Cykloprocházka 29.8.2001  

Je pravda, že jsem skutečně očekával silnější účast, než "Tři mušketýry": Valdu, bratra a mne a Polku coby D´Artagnana. Snad se na tom podepsalo chladnější počasí onoho dne, snad organizační nesrovnalosti z mé strany. Výlet jsme si každopádně užili. Ráno (v 8:42) jsme vyrazili z Masaryčky směr Čelákovice, kde se někteří z nás chytře předzásobili potravinami na další cestu. Rozjeli jsme se po proudu Labe k pískovně "Malvíny" u Toušně. Bylo poměrně chladno, a tak jsme pouze okem ocenily půvaby této vodní plochy. Rukama jsme pak otestovali její teplotu a jelo se dál. Ke skutečnému křtu došlo až na "Proboštských rybnících", kde jsme obsadili prázdnou pláž. Nebudu se jmenovat, ale někteří účastníci si doma na posteli zapoměli plavky a ručník, to nás však neodradilo a až na D´Artagnana jsme se všichni úspěšně zráchali. Následoval kvasiterénní přesun na "Lhotu", během něhož jsem já odpálil blatník a Valda píchal svoje kolo. Návštěva nevšedně liduprázdné Lhoty tudíž proběhla ve znamení oprav - ruce jsme si po práci pochopitelně umyli.

Z tohoto nepříliš optimistického záčátku jsme se museli jít vyléčit do místní hospody (kulečník, pivo, tlačenka, utopenci, pohár, palačinky...už ani nevím, co ještě). Další zastávkou byly "Ovčáry", kde jsme se bavili kreslením do písku. Pomíjivost našich "mandal" pak připomínali vodní lyžaři, kteří co chvíli projeli kolem a nám pak nezbývalo, než sledovat svá veledíla mizet pod vlnami:-(Jelikož se Jiřina postavil k píchání odpovědně, musel si po cestě dofouknout kolo u benzínky. V "Mlékojedech" jsme se usídlili ve "FD Baru", popili, zahráli fotbálek, opláchli si ruce a jelo se dál. S bratrem a Polkou jsme vyrazili napřed, protože Valdova černá duše pořád někudy odcházela. Jirka nás dojel až na pískovně "Choboty" u Konětop, kde se v zapadajícím slunci odhodlala ke koupeli konečně celá slavná Dumasova čtveřice.

Už se smrákalo, když jsme dorazili do Otradovické hospody. Po konsultaci s jízdním řádem jsme se rozhodli v klidu povečeřet a z Čelákovi odjíždět až ve 21:42. Nějak jsme se nezatěžovali tím, čemu jsme se nakonec nemohli vyhnout, totiž nočnímu přejezdu lesa po vlivem... (musím přiznat, že všichni měli blikačky podivně rozmazané). K mému velkému překvapení (byv v roli navigátora) jsme nakonec úspěšně dorazili na nádraží a okolo 22:15 jsme se v Praze rozjeli do domovů. Tak, jako tato akce nebyla první svého druhu, očekávám, že nebude ani poslední. Berte to jako výzvu!

zpátky

Setkání v Keblanech 31.8.-2.9.2001

Přestože se letošní "Robinsonské setkání" šilo takříkajíc horkou jehlou, sešlo se nás v Keblanech celých osmnáct. Pravda, za vedoucí se dostavil "jen" jeden nejmenovaný starosta, ale svou kastu zastoupil více než odpovědně (my všichni, co jsme byli na nástupu bez talismanů jsme si to museli odcvičit). Počasí bylo vlahé, ale občas (asi dvakrát) vykouklo i sluníčko. Většina zůčastněných dorazila po svých, já s Loyzou jsme zastupovali automobilovou sekci a největším drsňákem se ukázal být Taz, který dorazil až po půlnoci na zabláceném bicyklu.

Sobotní dopoledne proběhlo ve znamení petánque, ringa a sbírání hub. Někdy po 15té hodině jsem vystoupil s "táborovou hrou", o které doufám, že se, přes mnoho nesrovnalostí, nakonec docela povedla - chromajzlové, němí, hluchouni i slepouši to všichni ve zdraví přežili. Bylo mokro, nikdo si nepřivezl sekeru ani pilu (Volda nepřijel), a tak se nás večer většina přesunula do Nesměně k "Pupkům", kde probíhala zabíjačka, popili jsme, pojedli jsme a dokonce jsme i po svých došli zpět do tábora.

V neděli jsme po nástupu vypustili přehradu, složili plachtu z jídelny a když nás většina "pěšáků" opustila, udělalo se docela pěkně. Ještě asi dvě hodiny jsme konverzovali a likvidovali poslední zásoby (pivo zbylo!). Trochu jsem letos postrádal přítomnost nějakého hudebního nástroje, ale jinak to byl i tentokrát příjemně strávený víkend na konci léta.

zpátky

Lesní hry: Jak jsem vyhrál válku 14.-16.9.2001

4.Mušketýrský pluk se na Palmovce nalodil do dvou výsadkových člunů v pátek po 19té hodině. Osm čet dalo nakonec více než šedesát bojeschopných mužů (žen). Každá z čet byla rozdělena na čtyři průzkumné oddíly, které se buď východní nebo západní cestou "doštvaly" až na bojiště nedaleko obce Brusov v Českém středohoří. Já, jako člen 459. Klokaní Austraské Sabotážní ("KAS"), jsem vyrážel východní variantou cca ve 21:40. Cestou bylo třeba dobýt šesti postupových cílů, časově nejnáročnější obléhání hospody v Konojedech v to nepočítám. Na místo finálního střetu se nakonec dostaly všechny oddíly, a to řádově mezi první a pátou hodinou ranní. Cestou nás sice napadlo pár kapek deště, ale většinu cesty nám nakonec ozářily hvězdy.

I v sobotu se oficiální předpověď zpravodajských služeb ukázala být lichá, protože bylo vesměs pěkně. Ráno nás vzbudilo neurvalé mlácení do S-šálků, jež však bylo vydatnou a chutnou snídaní plně kompenzováno. Na nástup se tak všichni dostavili v plné síle. Jako úřední jazyk byla zvolena čeština, protože se tu sešly jednotky z celého světa: Britové, Američani, Francouzi, Holanďané, Nigerijci, Australané, Novozélanďané a bojovníci z Jihoafrické republiky. Každá z jednotek byla týmem specialistů. Nejzásadnějším se ukázal být provianťák, ale v zásobě byly i funkce jako: trén, chemik, technik, zdravotník, střelec, granátník, spojař a sapér. Nejprve bylo třeba vybudovat opevnění (předprsně), potom došlo na obléhání "Arabské radnice" (viď Loyzo!) a přes den jsme se pak snažili dohnat nedostatky předchozího výcviku: vyloďování, házení zubní protézou, pašování kurev na ubikace, překonávání bažin (či co to vlastě bylo) a nakonec stanoviště "ATOMBORDEL". Čety, jež měly zrovna volno, si krátily čas hrou v Cricket. Po západu slunce došlo na klasickou "Prométheovu štafetu", tentokrát ve svíčkovém provedení. U večerního ohně jsme pak shlédli něco z příhod Sgt. Goodbodyho, což potěšilo zejména místní nevěstky, znuděné každodenní rutinou. Kapela sypala z rukávu jeden "flák" za druhým, a tak jsme to u ohně zabalili až někdy po třetí, kdy nás vyhnal déšť.

Ráno všichni předvedli, jak pochoduje Goodbody (ve vší skromnosti nemohu opomenout excelentní výkon naší "Klokaní" čety, a to i přesto, že jsem tou dobou ještě spal - ale pochodoval jsem taky!). Pak proběhl nesmírně barevný "Paintball" a než jsem se probudil, započala se několikaúrovňová závěrečná "Bitva o FLAŠKU". Nejprve Goodbody pozatýkal členy své jednotky až se z toho sesypal a bylo třeba nosítek. Následovala okružní cesta, kde se ukázalo, že voják nemá myslet, ale plnit rozkazy (jinými slovy - "KAS" to projela na plné čáře!). Každá četa pak získala "FLAŠKU" odpovídající svému intelektu (náš rybízákový svařák neměl chybu). Po slavnostním vyhlášení výsledků jsme sice chvíli museli čekat na autobusy, ale po páté jsme se již vezli s pivem v ruce a do Prahy jsme dorazili už před 19tou hodinou. Díky tímto 13. trase za báječný víkend a napřesrok se pod vedením Pacínka a Petra Havránka můžeme těšit na "Příchod Čechů na toto území".

zpátky

43. stezka: (České středohoří, Kokořínsko) 27.-30.9.2001

zpátky

Oválovy jeskyně 19.-21.10.2001

zpátky

Pouštění draků v Kolovratech 24.11. 2001

zpátky

Vánoční klubovna 21.12. 2001

zpátky

Silvestr v Kokovicích 29.12.2001-1.1.2002

zpátky